Obsahy(1)
Filmový doprovod v podobě jedenácti dějově propojených klipů s hudbou U2 z desky No Line on the Horizon, v režii dvorního fotografa a režiséra Antona Corbijna. (strictly)
Recenze (3)
Nebýt hudby od U2, tak na to ani nekoukám. Podobně by určitě někdo mohl přistupovat, že sleduje jen kvůli studiu díla Antona Corbijna. Strukturálně to sice dojem filmu budí, má to klasickou formu Freytagovy pyramidy, je to dokonce i umělecky natočeno, ale to je asi tak vše. Spíš než film nebo série klipů je to vizuální podklad k hudbě, podobně jako měli U2 na posledních dvou turné (i+e a JT30). Rozhodně ale musím pochválit Saïda Taghmaoui, své putování zahrál na jedničku. Pro fanouška povinnost, pro normálního člověka spíše překážka na cestě k lásce k U2. Zejména taky proto, že je film velmi těžko sehnatelný. ()
50%. 100%hudba a Saïd. 0% všechno ostaní. ()
Hudba je od toho, aby se poslouchala a když nebudu počítat koncertní vystoupení a pár relativně povedených videoklipů, nikdy se mi moc nedařilo soustředit se na muziku a na vizuální stránku zároveň - buď sleduju film nebo si cpu do uší právě třeba U2. Pokud se obě formy skloubí, většinou mě jedna z nich začne nudit, což má za následek vypnutí obojího. "No Line on the Horizon" je ale prostě skvělá deska, takže tady to nějak překvapivě fungovalo: vhodné pořadí písniček, stejně tak jejich klipový doprovod - i přes obsah, kdy můžeme třeba tři minuty sledovat jenom hořící policejní moped, hlavního aktéra, jak jí, zatímco si číšnice klohňá nehty nebo odraz francouzské a španělské krajiny na vyleštěné motorce :) ()