Muži v černém 3

Samozrejme, že mi po fatálnom neúspechu druhej časti trval rok po premiére, než som sa odhodlal k tretiemu počinu. Musím povedať, že štúdiám sa po úspechu asi celkom slušne odľahlo, pretože nasúkať rozpočet takmer štvrť milióna pošukovi Sonnenfeldovi, to muselo mať gule! Ale risk sa vyplatil, Sonnenfeld stavil na istotu, zalovil v mysli o 15rokov späť a namiešal presne ten istý zábavný koktail, ktorý mu diváci tak žrali a vyvaroval sa presne tým šaškárňam, vďaka ktorým ho potopili o päť rokov neskôr. Samorejme, že originál ostane len jeden, ale vďaka tretej časti sa podarilo trilógiu uzavrieť na úrovni. Josh Brolin bol skvelou voľbou, v podobnej roli netradičný, no o to si to viac vychutnával, niekedy dokonca zatienil ústredné duo. Réžia slušná, ale žiadne terno to nebolo, miestami bol film dosť rozťahaný a hlavne nudný, ale akcia to celkom slušne zachraňovala. Takže zhrnutím sa jedná o celkom fajn popcorňáčik, ktorý chvalabohu vznikol ako náhrada za zbabranú druhú časť, ale ako samostatný film by zapadol do zabudnutia. 70%. (18.09.2013)

Muži v černém je pojem, který se u režiséra Barryho Sonnenfelda prostě našel. Barry mi totiž svými filmy trošičku připomíná Tima Burtona. Taky často spolu spolupracují, třeba zrovna na tomhle filmu. Každopádně škoda, že on jich tolik netočí. Na trojku Můžu v černém jsem se nicméně hodně těšil. Pamatuju si, jak jsem jedničku z videopůjčovny vysloveně žral. Půjčoval jsem si jí pokaždý, kdy jsem jako mlaďas neměl na co čučet. Dvojka už byla slabší, ale dalo se to tak nějak očekávat. Pořád to bylo zábavný, i když už to prostě nebylo ono. Příjemný překvapení pak je trojka, která vlastně naprosto otáčí typické příběhové zásady a Tommyho Lee Jonese třeba na půlku filmu vysloveně vyškrtne. Dále je tu i samotný příběh, který má kolikrát vůbec ne špatná rozuzlení. Musím tedy říct, že na závěr a na fakt, že tohle je třetí díl, se tenhle díl opravdu povedl. Bavil jsem se, odpočinul jsem si, konečně jsem zase viděl ve filmu Willa Smithe...co víc si přát a co víc čekat od třetího dílu jakéhokoliv příběhu z jakéhokoliv světa. Tohle je podle mě až nad poměr. (06.06.2013)

Žádná revoluce (ani reboot). Pouze OK hláškovací akce, ve které se možná trochu víc hláškuje (nebo prostě jen planě kecá) než nekorektně střílí po emzácích (nepočítaje slečnu z prologu, všechny záporné postavy jsou „jiné“). Jinými slovy – je to hodně o postavách a vztazích mezi nimi a jelikož ženě zde náleží buď role záporná, nebo role neakční šéfové, vztahy jsou to v souladu s nerdovskými romancemi striktně heterosexuální. Nezvykle intenzivní a ke konci i nechtěně úsměvné (chlapeček a moře) je nostalgické vzpomínání na léta, kdy pravda a láska ještě nebyly vyprázdněné pojmy a stále existovaly události, které dokázaly americký lid také semknout, ne jenom rozdělit (jak se nám alespoň snaží vsugerovat mediální paměť). Že jde ve skutečnosti o zbabělý únik před současností se tvůrcům vinou přílišného brnkání na emoce nakonec ani dost nedaří rozmělňovat v audiovizuálních atrakcích a popkulturních narážkách na realitu 60. let. Nejdrzejší, resp. jediné dva drzé vtípky s Warholem a Jaggerem jsou komediálními vrcholy filmu, jemuž šťávu dodává ještě Jemaine Clement v nečekané roli fakt ohyzdného padoucha. Ani jeho ďábelský chechot ale nedokáže přehlušit dojem zbytečnosti, prázdnoty a již vícekrát viděného. 60% (22.05.2012)

Po dvojce jsem měl neuralizér raději po celou dobu v pohotovostním stavu, ale nakonec nebyl překvapivě potřeba.. Padající makléři, černošský útlak, fešáček Boris, Tommy Lee Brolin, dokonce i Will jako čokoládový Marty McFly jevil známky snesitelnosti. Ano, dá se říct, že se Sonnenfeld rehabilitoval, ale že by se jednalo o nějaký galaktický počin na poli sci-fi bžundy? To se shodněme, že se na tomhle neshodneme.. (08.04.2015)

Má to dvě roviny. Akčně-komediální a filozoficko-literární. Ta první je zřejmá. Druhá cílí na ty, kteří ujíždění na problematice možných/aktuálních/fikčních/malých světů a orientují se v pracech Ruth Ronenové, Bohumila Fořta, Jaroslava Peregrina či Lubomíra Doležela. Jinými slovy, fyzici mají svá multiverza a paradoxy dvojčat, literární vědci (k nimž mají scénáristé logicky blízko) zase široký repertoár různých „světů“, se kterými tu jedinečným způsobem operuje zejména potrhlý Griffin, jenž vidí současně různé verze budoucnosti. Tudíž i když bychom se tomu filmu mohli smát za to, že oproti nastupujícímu trendu zcivilnit komiks do realistické podoby zůstal pevně zakotven v absurdním světě, měli bychom mít na paměti, že se opakovaně ponořuje do studnice komplikované literární teorie, aby z ní vyzvedával džbery plné křišťálově čistých úvah (nebo se o to přinejmenším snažil). Odsud plyne i nespravedlnost častých pohoršení nad logickými chybami, na které si diváci a někteří kritici stěžovali, protože zde nejsme v hard-dramatu pojednávajícím o Einsteinovi či Maxwellovi, kde musí vše stoprocentně sedět, nýbrž v soft-komedii, která spíše mnohé věci podobně jako literární vědci teprve testuje a zkoumá. Celá literární věda je v zásadě dosti rozháraná, postavená na půtkách různých frakcí, které mezi sebou vedou ostré spory a polemizují o všem možném. Proto je žádoucí, aby i Muži v černém 3 obsahovali četné paradoxy a různé nesrovnalosti. (08.07.2012)