Opustit Las Vegas

Nicolas Cage snad už nikdy nebyl v lepší herecký formě než tady a taky za to byl úplně poprávu oceněnej oscarem. Film v podstatě nemá žádný slabší chilky a to hlavně zásluhou práve Nicolase Cage, ale i Elisabeth Shue, která Cageovi celkem v pohodě stačí a nějaký to menší ocenění by si určitě taky zasloužila. Mike Figgis natočil hodně drsný drama o spojení životů alkoholika, kterej má jako jedinej cíl uchlastat se k smrti, což se mu daří fakt skvěle a prostitutky, která si se svým životem taky neví moc rady, takže zábavnost se moc nedostaví, ale kvalitu to má nejvyšší (17.08.2006)

Tak jako fajn. Je to hodně depresivní film. Cage bezesporu podává jeden ze svých nejlepších výkonů, ale nejsem si jistej jestli bych měl oslavovat tuhle ódu na vymaštěnost o frajerovi co si prochlastá játra i život. Abych něco takovýho viděl, tak mi stačí se vždycky po nějaký tý zvrhlý kalbě podívat do zrcadla a dokážu si představit jaký to je spáchat sebevraždu chlastem a nemusím si pouštět tenhle film. Takže určitě solidní beznadějnej opus, ale nic z čeho bych šel do kolen. Nehledě na to, že je od začátku jasný jak to celý dopadne.60% (29.04.2014)

Být ožralý je pro něj setrvalý stav. Sugestivní romance přináší na scénu dva outsidery, kteří zřejmě promarnili (stále svůj poměrně mladý) život, nyní se našli a asi to spolu nějak doklepou. Respektive jistý Ben dostal padáka, prodal všechno, co mu zbylo, a rozhodl se vyrazit do Las Vegas na svou poslední velkou party. Bary tam na zavírací hodiny kašlou, stejně jako on kašle na to, že kdysi měl svou hrdost. Tu u nejrůznějších klientů ztrácí i prostitutka Sera, která trpí výstupy násilnického ruského pasáka a která tak trochu rezignovala na lepší příští. Dva osamělí zoufalci, co na sebe zbyli. O tenhle námět byl zájem. Studiím prý ovšem vadilo, že nemá optimistické vyústění. Té deprese na ně bylo asi až moc, ač nezažijeme úplně situace, kdy by se Ben válel ve svých výkalech nebo mu jeho Sera otírala pusu od zvratků. Pochopitelně víme, co se stalo s autorem předlohy, a samozřejmě víme, jak skvělý v tomhle kusu Nicolas Cage je. A že si sošku sakra zasloužil (stejně jako za Adaptaci, u které měl ale smůlu). Neukázněná kamera těší, atmosféra nekončících nocí je působivá, Elisabeth Shue velmi mile překvapuje. Ale ubral bych několik songů, už mě lehce iritovaly. 80% (17.10.2016)

Myslel jsem, že můj velmi oblíbený Requiem for a Dream co se týče depresivního vyznění a samotné temné náplně dlouho nic nepřekoná. Pak ale přišel Mike Figgis (prvně jmenovaný snímek je sice novější než ten zde hodnocený, ovšem Leaving Las vegas jsem viděl až po něm) se svým neskutečným dílem, a všechny pochyby se mi v hlavě rozplynuly. Po tomto filmu jsem byl z Cageova "hrdiny" tak smutný, že jsem nad základním problémem filmu přemítal ještě další dva dny. Miluji napůl ukrytou filosofii v dramatických snímcích! Ti dva se do sebe šíleně zamilují; oba vidí v tom druhém svůj záchytný bod. Křehké články dlouhého řetězu, který je svázaný s trpkou realitou, a na jehož konci je něco jiného, něco, co ústředním postavám pomáhá přežít, se ale pomalu a jistě zpřetrhávají... Ale počkat: jak pomáhá přežít? ON jí přeci "jasně nastínil", že se rozhodl zemřít - ONA, sledujíc každý den jeho utrpení se sice s faktem smířila (?), ale stejně se k němu jako k zářivému majáku, který je z větší poloviny potopený v alkoholovém moři, neustále vrací. ON vidí každé brzké ráno její mrtvolný příchod domů po práci nejstaršího řemesla na světě... ONA první, co po otevření dveří bytu vidí, je nezvladatelně se třesoucí alkáč... Kdo z nich byl kčertu více zamilovaný? - to je zásadní otázka, která se snímku povedla na jedničku s hvězdičkou. Nejistota diváka. Dvě lidské trosky, které mají jeden druhého, naprosto smíření, a přeci s chutí bojovat. Tak proč, když sebezáchrana nakonec malinko převáží na tu správnou stranu, a dvě šíleně zamilované postavičky si konečně uvědomí svoji sobeckost, proč když je jakési řešení na dosah ruky, proč to nemohlo skončit jinak než... Skvělé drama. (21.08.2009)

Jeden z nejsmutnějších a nejtvrdších filmů, co jsem kdy viděl. Kdo koho potřeboval víc? On ji, jako andělskou kurvu, poslední milou duši, Chárona, který ho převeze na bárce plné chlastu na druhý břeh Styxu? Nebo Ona jeho, rytíře na bílém koni v posledním tažení, zbytky jehož lidskosti už dokáže vidět pouze ona, který pro ní představuje někoho, kdo potřebuje pomoc ještě víc než ona sama...? Jestli je Strach a hnus z Las Vegas jednou z mých nejmilejších komedií, je pro mě Leaving Las Vegas jedním z nejlepších dramatů a nejzvláštnějších příběhů lásky. Hluboko smekám před oběma herci a před Mikem Figgisem, bez jehož pojetí a výběru hudby by film nebyl tím čím je... 90% (18.06.2007)