252: Signál života

Vydržím leccos, a tenhle film jsem vydržel skoro dvě hodiny (teda vč. reklam), a pořád jsem si říkal, není to tak hrozný, mohlo to být horší, ale v okamžiku, kdy začne rosnička radit hasičům, co mají dělat, jsem to musel vypnout. Přitom to mělo potenciál, kdyby se víc času (nejradši všechen) obětoval uvízlým v podzemí za neustálého vybouchávání kódu 2-5-2, mohl to být výborný psychologicky-klaustrofobický thriller, protože charakterový potenciál osob v podzemí vůbec nebyl marný. První japonský film, který mě zklamal. (26.12.2011)

Kód 252 je v podstatě to samé co SOS, jen je pro zavalené lidi potřebující pomoc v rámci tlouknutí do čehokoliv daleko jednodušší. Snímek je tedy o záchranné práci a to po ničivém hurikánu, kdy příběh převážně sleduje skupinku zavalených lidí po prudkém vniknutí vody do prostorů metra. A tak tu máme něco podobného, jako je třeba snímek z roku 1996 ´Denní světlo´. Japonští tvůrci ale na to šli poněkud jinak. Vše podstatné tu je. Krátké počáteční seznámení s hlavními postavami, hurikán a následky a pak už jen záchranné práce. Na nějakou efektní nabubřelost či rozsáhlou dramatizaci tu však divák bude čekat marně. Stopáž je něco málo přes dvě hodiny, ale je to především způsobeno předlouhými citovými scénami, kdy se na samém konci vyprávění vůbec značně tlačí na pilu, aby nejedno oko nezůstalo suché. Je to však spíše na škodu. Víc jak katastrofální film se tak více jedná o melodrama, kde bohužel vše podstatné ztrácí na významu. Odvaha záchranářů a jejich vůle něco dělat sice k jejich poctě vynechána nebyla, ale po divácké stránce to těžko s někým hne. Speciální efekty také nevypadají zrovna velkolepě. Snímek zkrátka více vyznívá jako obyčejný televizní film, jen se zbytečně přemrštěnou stopáží. Chtělo by to ještě jednou použít střihačské nůžky, aby dějství dostalo více energie. (08.09.2018)

Za normálních okolností bych hodnotil rozhodně hůř - nemám rád prvoplánovitě dojemné scény a přílišné přehrávání emocí. Tady se to ale snažím vnímat trochu jinak. Jedná se o japonský film a k východní Asii jakási emoční teatrálnost patří. Když ale nasčítám bolestné životní osudy všech postav uvězněných v podzemí, k tomu ještě ta hluchoněmá holčička s kouzelným úsměvem... to už je fakt trochu moc. (25.12.2011)

Katastrofa obrovských rozměrů se jako mávnutím kouzelného proutku promění v komorní drama maličké skupinky těch, kteří přežili. Každý z nich (kromě malé hluchoněmé holčičky) vězí až po krk v osobních problémech, ale v podstatě mají štěstí: Na jejich záchranu se soustředí veškeré síly tokijské elitní záchranné jednotky - takže všichni ostatní mají naopak smůlu. Jelikož se nenaučili vyslat ten správný záchranářský signál ani nemají příbuzného na těch správných záchranářských místech, vypadá to, že se budou muset trochu snažit a z trosek se vyhrabat svépomocí. P.S.: 1) Nechutně natahovaný dojemný závěr mě svými vyděračskými metodami přiměl poopravit hodnocení - ale docela jinak, než by mu bylo po chuti. Vždycky se snažím akceptovat asijský pohled na svět a na naše evropské poměry přepjaté emotivní scény - ale čeho je moc, toho je příliš … a výsledek je nechtěně směšný. 2) ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nevím, jak by se vám líbilo, kdybyste byli k smrti vyčerpaní, ranění, na zádech byste táhli zachráněného záchranáře, dav profesionálů (i amatérů) by dojatě postával všude kolem - a přitom by se mezi přihlížejícími nenašel nikdo natolik duchapřítomný, aby vám bez okolků přispěchal na pomoc ... ;-) ... 1,5* (26.12.2011)

Ach běda, třikrát běda! Holywoodský kýčovitý happyend právě dorazil do Japonska. Všichni jsou zachráněni, byť se matka příroda snaží o jejich destrukci sebevíc; slepí prohlédnou, němí promluví. Nicméně má tento film určitě za cíl zvýšení turistického ruchu v Tokiu. Při řádění přívalových mořských vln , kdy se voda prožene polovinou města a vyplaví stanice metra, je stále v takové čistotě a průzračnosti, že by leckterý majitel luxusního bazénu záviděl. Takže pozorte! V Tokiu mají čisto i v podzemí! (06.09.2009)