Ztraceni v lásce

Pohledná a hlavně zatraceně dobře hrající Mélanie Laurent, to byl hlavní a vlastně asi jediný důvod k tomu, že jsem ten film stáhnul. No, Mélanie mě nezklamala, koukalo se na ní hezky, i když si myslím že dramatičtější role jí jdou líp - viz Neboj, jsem v pořádku. Tohle ale bylo takový nemastný, neslaný, hlavně ze začátku. Byl to v úvodu takový trochu chaos: kdo vlastně Chloé je, co dělá, proč se zdržuje, tam, kde se zdržuje, do toho jeden američan... Pak se to docela rozjelo, a konec mi přišel poněkud odfláklý - nebo já nevím jak to nazvat... Je to docela škoda, ten nápad s hledáním toho pravého, hádání jeho povahy podle toho, co má v kufru, je docela neokoukaný, potenciál tam byl, ale bohužel moc využitý není. Vpodstatě se podepisuju pod komentář Enšpígla. (02.01.2016)

Ne,tohle se nedalo,příběh je skutečně hroznej a nedokázal jsem se do příběhu vžít,hlavní aktérka najde kufr,a celý mu ho prohrabe a myslí si,kdo ví co to není za člověka,pak zjistíme,že je to více méně uzavřený člověk,a to je tak nějak vše.A náš aktér vyhraje cestu do Francie jede tam a ani neumí francouzky,ani se nijak na to nepřipravý,zkrátka jsem neměl vůbec čas si k propagonistům udělat cestičku a bylo mi jedno jestli jim to vyjde nebo ne.Navíc když se sejdou tak jsou z toho paf,vyspí se spolu,a když holčička ráno zjistí že ten její nečetl jednu její oblíbenou knížku o které si myslela že četl tak se vypaří a je z toho na zhroucení,fakt pitomý! i těch 75 minut bylo dlouhých a ani trocha romantiky na mě nedýchala.Škoda. (25.10.2010)

Už na první pohled dost jiná romanťárna; romanťárna, která hlavní hrdiny svede dohromady (jakože tváří v tvář) přesně po hodině, jedný minutě a čtrnácti sekundách. A hned si daj pusu a hned se spolu vyspěj, juchuchu. Ne, takhle ... ono opravdu nepřekvapí, že vzhledem ke stavbě příběhu a vůbec celý primitivní zápletce na hutnou romantiku prostě nezbyde prostor. A nejenže to nepřekvapí, ono to taky ve finále vadí podstatně míň, než by jeden čekal (a třeba mnohem míň než opravdu mizernej Bartha). Jusqu'à toi je totiž zářnym příkladem filmu, kterej je daleko silnější ve svých částech než v celku. Je silnější v metaforách (ping pong), životních glosách a supersympatický postavě supersympatický Mélanie (ty lístečky, to přesně dělám taky! :D). Nakonec ... kdybych to chtěl vzít řádně od podlahy a zároveň si tak trochu přihřát polívčičku: Jusqu'à toi se dá vlastně docela dobře rozdělit na dvě půlky, podle snahy vyhovět oběma břehům Atlantiku - nevábná americká kostra + zasněná francouzská omáčka. Která půlka potom hrála prim mně, to samozřejmě neni těžký uhádnout. --- Takže za mě přesně 50 % a třetí hvězda hlavně pro Mélanii. (22.09.2013)

Nevyužitý potenciál. Tvůrcům se tam občas podařila dostat lehce melancholická atmosféra, posmutněle táhnoucí se dny, ale rozhodně ne po celou stopáž. Přesto oceňuji tu snahu natočit něco více reálného, méně vypočítavého vůči divákovi. Příjemná civilnost, byť místy trošičku švihlá. A taky jedna z mála romantických komedií, kde mají oba hrdinové 99% sólo a potkají se v minimálním počtu scén - což je taková milá netradičnost daného žánru. 60% (06.05.2014)

Ľahko a vtipne napísaný príbeh o hľadaní partnera ktorý nahradí zdvihnutú časť druhej strany pingpongového stola. Po prvej spoločnej hre Vám možno nesadne alebo sa jednoducho zľaknete. Neskôr si však uvedomíte že to nieje hra pre jedného a že by bolo fajn mať na druhej strane niekoho kto pre zábavu pošle loptičku aj na miesto kde to nečakáte. (28.07.2012)