Režie:
Juan José CampanellaKamera:
Félix MontiHrají:
Ricardo Darín, Soledad Villamil, Guillermo Francella, Carla Quevedo, Pablo Rago, Javier Godino, José Luis Gioia, Fernando PardoObsahy(2)
Oscarové argentinské drama režiséra Juana Josého Campanelly, vypráví příběh právníka na
odpočinku, který píše román a doufá, že uzavře případ jedné nevyřešené vraždy a vyrovná se s
neopětovanou lásku ke své bývalé nadřízené.
Benjamín Chaparro odchází na odpočinek z celoživotní práce u kriminálního soudu. Aby vyplnil
volný čas, rozhodne se napsat román na motivy případu, který kdysi řešil a sehrál v něm důležitou
úlohu. Motivem je vražda, která se stala v roce 1973 v Buenos Aires a pátrání po jejím pachateli.
Když však Benjamín otevře dveře do minulosti, už je nedokáže zavřít. Turbulence v Argentině oněch
časů totiž zasáhly do osudů jeho postav s veškerou silou násilí a smrti. A ačkoli si Chaparro myslí,
že jeho příběh je pouze o minulosti, pátrání v ní staví do jiného světla i jeho současný život a donutí
jej postavit se čelem k dilematu jeho dlouholeté neopětované lásky. Benjamín musí přehodnotit
své pocity, činy i učiněná rozhodnutí. A nalezení pravdy bude vítězství nejen literární, pomůže také
uvolnit cestu ke spokojenému zbytku života.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (168)
Rýchlejšie zbehne cesta z Košíc do Bratislavy vlakom s dvoma prestupmi, než dej tohto snímku. Ono to nie je vyslovene špatná krimi, ktorá by nedisponovala hlbšou pointou či myšlienkou o “dobe”, v ktorej sa odohráva, no tá pomalosť dosť ubíja, až človek premýšľa nad tým, z akého dôvodu ho samotný tvorcovia natiahli na vražedných 124 minút. Škoda, keby ma trošku viac života v “génoch”, možno by aj hodnotenie ostatných užívateľov bolo pozitívnejšie. Za mňa za tri. ()
(CINEMA MUNDI 2010) Pro mě osobně jeden z formálně nejopojnějších filmů. Hladké přechody mezi jednotlivými žánry; precizní dávkování informací, kdy divák očekává předvídatelnou velkou pointu, ale nakonec je předchozí zasazeno do zcela nového rámce dodávající viděnému na komplexnosti; stylistická nápaditost při inscenování mizanscény a především orientaci v prostoru (několikaminutová scéna na stadionu v "jednom záběru"); tři zcela odlišné módy vyprávění, které jsou od sebe v některých chvílích k nerozlišení (současná rovina, kniha o minulosti, vzpomínky na minulost); chytré postavy otevřeně kritizující to, co by mohlo být považováno ze strany diváka za nedostatek a vůbec ironizující melodramatičnost či poukazující na nepodstatnost detektivního pátrání (protože pachatel je odhalen brzy, jde jen o to ho chytit). Je mi jasné, že tyhle nadžánrové pecky nedostávají Oscara, ale za sebe mám v kategorii Nejlepší zahraniční film jasno. P.S. Oprava: dostávají, a jsem tomu rád. ()
Velmi precizně dávkované vyprávění, které během dvou hodin prodělá několik žánrových kotrmelců, aby dospělo k předem odhadnutelnému, a odhadovanému závěru, který však přesto zasáhne. Velmi se mi líbila formální dokonalost, propracované postavy i inteligentní scénář, který pozvolna dávkoval veškeré zvraty a změny úhlu pohledu na vyprávění v tomto pomalu plynoucím dramatu. ()
Na Oscarové hodnocení jsem předem nebral zřetel a tak jsem si tenhle zajímavý propletenec žánrů docela užil. Příběhu moc vytknout nemůžu, ale občas mě překvapila velmi různorodá kvalita jednotlivých scén. Přesto je snímek zajímavý, ale trošku nevyvážený a možná i díky tomu, že režisér chtěl do toho filmu nacpat tolik. Něco mezi 3-4* hvězdičkami a po delším zvážování se přikláním k vyššímu hodnocení a doporučuji zvídavým divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Jsem nadšen. Dvě drobné chybičky již velmi trefně pojmenoval Marigold - taky mně mírně zchladila místy až příliš okatá práce maskéra a nepatrné náběhy k telenovelové melodramatičnosti. Z řemeslného hlediska ale jde o tak nechutně dokonalý film, až mi z toho běhal mráz po zádech. A to je pocit, na který jsem v poslední době téměř zapomněl. Umně propletený, ale nezmatený scénář evokuje tísnivou atmosféru nostalgie - nostalgie po tom, co jsme promrhali a ztratili, nejen po lidech a věcech, ale i situacích, příležitostech a nadějích. Tato éterická příchuť je ale "pouhým" bonusem ke krásné poctě oldschoolovým krimifilmům - filmům, v nichž kralovaly ostře vykreslené postavy (Sandoval!) a hrubý realismus akce. Každý pětihvězdičkový film musí obsahovat hned několik scén, které mě trefí na solar - zde jsou tři z nich : strhující one-shot záběr honičky na fotbalovém stadionu / jemně rozehrané vzrušení a následné zklamání mladé právničky v okamžiku, kdy si Esposito přijde promluvit o "jedné věci" / Sandovalova oběť. ¡Viva Argentina! ()
Galerie (32)
Photo © Distribution Company
Reklama