Režie:
Juan José CampanellaKamera:
Félix MontiHrají:
Ricardo Darín, Soledad Villamil, Guillermo Francella, Carla Quevedo, Pablo Rago, Javier Godino, José Luis Gioia, Fernando PardoObsahy(2)
Oscarové argentinské drama režiséra Juana Josého Campanelly, vypráví příběh právníka na
odpočinku, který píše román a doufá, že uzavře případ jedné nevyřešené vraždy a vyrovná se s
neopětovanou lásku ke své bývalé nadřízené.
Benjamín Chaparro odchází na odpočinek z celoživotní práce u kriminálního soudu. Aby vyplnil
volný čas, rozhodne se napsat román na motivy případu, který kdysi řešil a sehrál v něm důležitou
úlohu. Motivem je vražda, která se stala v roce 1973 v Buenos Aires a pátrání po jejím pachateli.
Když však Benjamín otevře dveře do minulosti, už je nedokáže zavřít. Turbulence v Argentině oněch
časů totiž zasáhly do osudů jeho postav s veškerou silou násilí a smrti. A ačkoli si Chaparro myslí,
že jeho příběh je pouze o minulosti, pátrání v ní staví do jiného světla i jeho současný život a donutí
jej postavit se čelem k dilematu jeho dlouholeté neopětované lásky. Benjamín musí přehodnotit
své pocity, činy i učiněná rozhodnutí. A nalezení pravdy bude vítězství nejen literární, pomůže také
uvolnit cestu ke spokojenému zbytku života.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (168)
První slovo, které mě napadá krátce po zhlédnutí je zklamání. K filmu jsem totiž přistupoval jako k oscarovému snímku, takže jsem čekal něco opravdu výjimečného. A dostalo se mi… zajímavého španělsko-argentinského filmu, který je moc dlouhý. To je má největší výtka. Jinak ale musím film pochválit - má pár vyloženě dokonalých scén (výslech, výtah, proslov o tom, co vše můžeš změnit, ale stejně ti vášeň zůstane). Navíc ten konec se mi dost líbil a chvíli jsem uvažoval, že bych mohl i zvednout hodnocení, ale to bych byl neobjektivní. Nevím, jestli si tento film plně zasloužil Oscara, ostatní snímky, které byly nominovány v jeho kategorii, jsem zatím neviděl, ale celkově můžu říct, že se mi film líbil. I přes tu délku věřím, že si jej někdy dám znovu a tentokrát k němu nebudu přistupovat s tak vysokými požadavky (kdo ví, možná proto jsem byl zklamaný). Prozatím čtyři hvězdy. ()
Velmi příjemné překvapení z Argentiny a zasloužená nominace na Oscara. Film odkazuje na žánr noir, ale vyrovná se i moderním detektivním thrillerům. Silný příběh, kvalitní (a hollywoodem neprovaření) herci a především působivé a nezapomanutelné scény dělají z toho snímku perlu letošní produkce. Někteří zdejší uživatelé by neměli přeceňovat své mentální schopnosti a nezkoušet sledovat filmy, které nedokáží pochopit. 90% ()
Zjevně i v Argentýně už přišli na to, jak lze snadno dosáhnout na plešouna, stačí napsat crap typu New York Times Bestseller a je nevyhnutelně jejich. Aneb laciný, nedotažený a místy až televizně působící mix naprosto všeho, co si nenáročný divák a akademici mohou přát, máte tu bezchemickou lafstory, detektivku o kvalitě Martina Tomsy a do toho všeho politickou situaci, která je podaná tak obsáhle, jako odstavec z učebnice dějepisu pro základní školy. Nic z toho neni samozřejmě dotažený do konce, vše je jen tak naťuklé, bez vysvětlení, zbytečné a zároveň tak k nevydržení natahované, že to po první hodině máte chuť zabalit, protože jste jako já zapomněli, na co to vůbec koukáte, co to je za lidi, co vůbec řeší a proč se snaží v extrémně nepovedených flešbecích do mladých let vypadat mladší jen pomocí změny blbě padnoucí paruky, když ksichty maj pořád stejný, byť jsou o třicet let starší/mladší. Nevim. Nepobírám to, dost možná proto, že jsem se v tom maskérskym bordelu po prvních dvou minutách nevyhnutelně ztratila. ()
Zajímavá věc, když jsem viděla americký remake, tak jsem vůbec nevěděla, že to je remake a vůbec že je to adaptace, ale i tak mi ten film celou dobu připadal jako palčivě zmrzačený a triviálně amerikanizovaný románový příběh se silným artovým potenciálem. Takže jakmile jsem se dozvěděla, že opravdu existuje cizojazyčný předobraz, běžela jsem ho rychle zkontrolovat s jistotou, že bude dokonalý na všech místech, kde se Amíci snažili být chytří a současní. Je to pravda z hlediska příběhu, symbolů, témat a motivů. Ale velmi nerada musím přiznat, že co se týče atmosféry, tak se mi ta americká verze líbila víc. Tady se pořád mluví a mluví a všichni jsou tak energičtí a nastrojení... Přijde mi, že to do velké míry ubírá tíhu tomu tušenému neviděnému podhoubí, a ani ta finální konfrontace kvůli tomu nevynikne tak moc, jak by mohla. ()
(Ne)obyčejná detektivka. V něčem připomíná Fincherova Zodiaca, ale mnohem větší roli v ní hrají osobní vzpomínky, dlouho skrývaná tajemství a politika (k vraždě dochází rok po smrti Peróna). Film se úspěšně vyhýbá jednoznačným závěrům a v interpretování některých událostí nabízí stejnou volnost, jakou mají (a využívají) postavy. Naše verze celého příběhu jen doplňuje skládačku, která nikdy nebude úplně kompletní. Stejně jako žádná z postav nedokáže naplnit svou touhu (po pomstě, lásce, přátelství…). I když s Espositem trávíme nejvíce času a v důsledku bude mít právě on největší podíl na podobě naší verze, není jediným vypravěčem. Okamžiky, kdy předává slovo druhým jsou stejně nepostřehnutelné jako momenty, kdy kriminální thriller přechází v buddy movie. Tajemství jejich očí je vyzrálým počinem, který se dotýká mnoha konkrétních i obecnějších témat. Možná až příliš mnoha, ale koho by nezaujal obsah, může obdivovat formu. Zejména „našeptávající“ kameru, která v záběru-scéně z fotbalového stadionu předvádí kousky vyvolávající podezření z užití černé magie. A magie, akorát ne černá, film s jeho délkou a tématickým záběrem nadnáší a chrání před těžkopádností. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Bluntman, ZkuKol, JohnFarst ()
Reklama