Pes baskervillský

Asi každý ví, že Basil Rathbone je jedním z TOP2 představitelů Velkého detektiva (společně s Jeremy Brettem) a kdo to neví, ať se stydí! Toť na úvod. Obvyklí podezřelí (Rathbone a Nigel Bruce jako Watson) v jednom z prvních dílů jejich předlouhé série, který ale do ní zas tolik nepatří. Jde o klasickou adaptaci (sice je to krapet osekané, ale vůbec to nevadí), je to od Foxu a odehrává se to ve správné době. Tahle adaptace sice není nejlepší ze všech, ale rozhodně se řadí k těm nejvydařenějším. Má naprosto strhující atmosféru, místy je sympaticky teatrální (ale nepatrně) a asi jako jediná má psa, který vypadá... inu, no jako PES. Hudební doprovod je taky fajn a herci hrají jak diví, jen se tam trošku víc mluví a děj plyne pomalejším tempem, než by se možná slušelo. Ale o to víc je ta sympaticky ponurá atmosféra blat vtahující. Já jsem nesmírně spokojen, ale těch osmdesát let je na tom fakt strašně znát. 78%. (08.03.2018)

Při vší úctě k Peteru Cushingovi či Jeremy Brettovi, nejlepším představitelem Sherlocka Holmese byl patrně Basil Rathbone. A nejlepší a relativně nejvěrnější adaptací nejslavnější Doylovy knížky je právě tato verze z roku 1939. Fajnšmekři se tu totiž dočkají i proslavených okřídlených vět, jako je třeba: "Pane Holmesi, byly to stopy obrovského psa!" a tak podobně. Sympatický je rovněž to, že na rozdíl od pozdějších adaptací, které všechny začínají baskervillskou legendou a padouchem sirem Hugem, tento příběh začíná smrtí sira Charlese. Takže až na několik změn v ději zvláště v závěru nemám co vytknout, to jsou ovšem změny kosmetické, jen oproti knize, jako film to drží pohromadě a vytknout pořádně není co. Já jsem nadšený a dávám plný počet. (11.10.2013)

Celkově mírné zklamání. Působivá atmosféra, skvěle typově vybraný Sherlock Holmes. Ale místo plnokrevné jihoamerické krásky, kterou by měla Beryl Stapletonová býti, máme tu nudnou, fádní a nepříliš půvabnou blondýnu. Dr. Watson je až moc trouba a navíc i buran, ale hlavně: nenechat diváka, aby se popásl na obrazech smrti hlavního bídáka, toť zločin proti pravidlům žánru! (15.09.2012)

,,... TAM VZNIKAJÚ ZLOČINY A TAM SA AJ RIEŠIA. ...VO FANTÁZII." __ Vzhľadom na skutočnosť aké hororové klenoty vznikali v časoch nakrúcania tejto verzie slávneho Doyleovho príbehu v Hollywoode musím konštatovať sklamanie a nenaplnenie všetkých možností, ktoré látka ponúkala. Rathbone síce zodpovedá určitým (už zaužívaným) štandardom ako si predstavujeme výzor slávneho detektíva, no rozhodne nie je na zahodenie a osobne ho radím k tým lepším hereckým predstaviteľom. Atmosféra hmlistých slatín je vskutku úžasná, priam až hororová, toto sa však v zásade podarilo vytvoriť takmer každej adaptácii, ktorú som zatiaľ videl. Väčší problém je však v celkovom vyznení filmu, ktorý sa v mnohom odklonil od knižnej predlohy, odstránil takmer všetky vedľajšie dejové línie, čím príbeh ohlodal na kosť, ktorá sa napriek krátkej minutáži utápa vo vlastnej nekonzistentnosti a nemá prakticky čím upútať. Filmu chýba výraznejší dramatický oblúk a to či už v jeho jadre, tak aj v závere, kedy (ako poznamenal fradge) sa na prenasledovanie Stapletona jednoducho všetci vykašlú. Väčšie vypätie mohla zaobstarať aspoň hudba, tá sa záhadne takmer vôbec neozýva, alebo je prepočuteľná. A ešte som nevidel človeka, ktorý by pri napadnutí zúrivým psom zo seba nevydal ani hlásku ako to bolo v prípade sira Henryho, keď ho trhal ten nepríliš veľký diabolský hafan. (138. hodnotenie, 12. komentár k filmu) (28.05.2013)

Klasika odolávající času. U meziválečného The Hound of the Baskervilles naopak platí, že čím je starší, tím je působivější. A to hlavně díky perfektně zvládnuté atmosféře, která budí dojem že byl film točen v době ve které se děj odehrává. Pochopitelně je to jen iluze, případ prokletého rodu se ve skutečnosti udál téměř o čtyřicet let dříve. Tento detail režisér umně zamaskoval prostředky, k nimž už se nikdy žádný novodobý film nedostane. Krásná ukázka meziválečného mysteriózního thrilleru. (24.04.2012)