Utrpení mladého Boháčka

Snad bych dal ruku do ohně za to, že jsem si v rámci těch českých poeticky lidských komedií prošel snad všemi kousky. A on si to do mého pokoje zničehonic dorazí mladej Landovskej v roli Tondy, kterej si to stařičkou Volhou štráduje silnicí mezi Úvaly a Děčínem, aby mě přesvědčil, že to tak vlastně vůbec není. Bavil jsem se náramně, úplně jak u Homolků. Jen kdyby Jorga Kotrbová nehrála tak strašně naivní holku, která by tím svým chováním otrávila i mrtvolu. (06.12.2015)

Vesničan Tóna, ztělesnění rétorického neumu, studu, mamánkovství, ale i upřímnosti a bezelstnosti, se dostává do spirály milostných trapasů. Nešťastnou lásku však na rozdíl od Werthera neřeší střelou z pistole, ale mastnou husou a pivíčkem a tak je to myslím správně.. Neohrabanost postav vedoucí k trapnu jako by vypadla z ranných Formanových děl. Lanďák ve své přirozenosti skvělý, stejně tak S.Zázvorková v roli paní Batesové...pardon, Boháčkové.. (26.07.2018)

Československá kinematografie po roce 1969 zčásti reflektovala na rychlé ochlazení politické i společenské atmosféry po vpádu sovětských vojsk, zčásti se snažila ještě prosadit svým způsobem odvážná díla. Komedie Utrpení mladého Boháčka se řadí něčím k oběma směrům. Režisér František Filip vypráví příběh, který by mohl být inspirací pro film, právě promítaný v kinech pod názvem Lemra líná – mladý a skutečně, vlastně neskutečně líný muž, který ze všeho nejraději má nicnedělání a vysedávání doma za pecí, by se měl podle matky co nejrychleji oženit. Jenže když synek na nějaké ženění ani známosti není. Poté, co však náhodně cestou na rande přes inzerát vezme stopařku, napadne ho, že by ji před matkou mohl vydávat za tu dívku z inzerátu. Tím však jeho trampoty nekončí. Film stojí na vynikajícím výkonu Pavla Landovského, který v podstatě hraje sám sebe, dále zde hrají Stella Zázvorková, Regina Rázlová, Jorga Kotrbová nebo Jaroslav Satoranský. Na DVD najdeme film – na rozdíl od toho, co tvrdí obal, takže pozor na to, v anamorfním širokoúhlém formátu 2,35:1 (tedy nikoliv 1,85:1), což u disku od Bontonu spíše příjemně překvapí. Zvuk najdeme v Dolby Digital 2.0, k dispozici jsou i české titulky. Bonusy zahrnují klasickou bontonskou sestavu – stručné filmografie, fotogalerii a rozhovory. Jsou čtyři, a nejzajímavějším asi bude ten se Stellou Zázvorkovou, protože jde pravděpodobně o její poslední rozhovor (v květnu 2005 zemřela) a je to na něm znát. Rozhovor s Pavlem Landovským je zase podobný jako on sám – roztěkaný a poněkud mimo témata, člověk by řekl, že pan Landovský není střízlivý. Pak je zde kratičký rozhovor s Jaroslavem Satoranským a konečně s panem režisérem, který jako vždy velice zajímavě vzpomíná na samotné natáčení a řekne nejvíce informací z té doby. (18.11.2018)

Tak jsem zjistila, že i před 40 lety zněly koledy úplně stejně jako dnes - jako by je zpívalo pořád to samé složení lidí... :-D No, ale nic víc si z filmu asi neodnesu. Jo, sem tam jsem se pobavila. Politovala Boháčka, o kterém jsem nevěděla, jestli je tupý či nikoliv. Zjistila, že ženský jsou naivní krůty. Takže vlastně jsem nenarazila na nic, co bych už nevěděla, neviděla, neslyšela - když pominu ty koledy ;-)) Kdyby člověk chtěl zabít čas, tak rozhodně může použít jako zbraň tenhle film. (01.10.2009)

Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených místech jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasicizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně. (17.09.2007)