Život po životě

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)

Na negativní kritické ohlasy jedinců, co nepochopili, nedejte, je to skvělý film. Eastwood se vyrovnává s podzimem svého života, kdy člověk musí chtě nechtě být konfrontován s nevyhnutelným fenoménem umírání a činí tak, jak to umí on nejlépe, tj. velmi citlivě a empaticky. Nastiňuje Moodyho pohled na fenomén smrti a života po životě, ale nenásilnou formou, nevnucuje svůj názor a skrze osudy tří lidí poznamenaných ztrátou blízké osoby, či životní zkušeností klinické smrti, citlivě vypráví svůj příběh. A musím říci, že ještě nikdy jsem neměl takové potěšení z herectví Matta Damona – jeho příjemně tlumený herecký projev zralého muže mě překvapil a potěšil. (03.03.2011)

,,Všude bylo ticho a tma. Světlo přitahovalo moje oči. Cítila jsem jemný vánek, stav beztíže. Nevnímala čas ani pohyb......“ Novinářka Marie, chlapec Marcus a osamělý čtenář myšlenek George jsou hlavními hráči v příběhu, který má uondané tempo a vypráví o nezajímavých věcech. Navnadí zajímavý úvod s vlnou tsunami, která bohužel přináší jen 100 minut nudy. Asi mi nikdo neuvěří, že největší emoce ve ¾ Eastwoodova filmu vyvolá (moje) snaha neusnout. Clint umí, o tom přesvědčí ve 22 minutovém závěrečném rozuzlení nezajímavě poskládanýho příběhu. Aby bylo jasno: filmy o životě po životě mám rád! A dokážu hodně tolerovat. Ale tohle mi připadá jako hodně nepovedená spiritistická seance. Možná to byl záměr. Třeba jsem měl umřít nudou a mít vidění. Sorry, ale tohle umění jsem nepobral! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Ještě pořád nevím co se stane, když umřu. 2.) Chystám se pořádat kurzy vaření. 3.) Trpím Encephalomyelitidou. 4.) Chci vidět rodný dům Ch. Dickense. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (01.03.2011)

Po tech negativnich hodnocenich jsem cekal nejakou sracku, ale nakonec jsem byl prijemne prekvapenej. Samozrejme Clint ma lepsi filmy, ale me se to proste libilo. Tri pribehy, vsechny docela zajimavy, i kdyz rozhodne se o nich neda rict, ze by byly nejak naslapany dejem, cely to plyne hodne pomalu, k tomu tu mame dve katastrofy, pricemz s uvodni by byl spokojenej i Emmerich a v zaveru sice zbytecny, ale docela slusne zvladnuty propojeni jednotlivejch pribehu. Jak je u Clinta zvykem tak samozrejme perfektne natoceny, prijemna, nerusici hudba a kvalitni herci. Proste ackoliv je film pomalej a lehce o nicem, zaujmout dokaze a ja se ty dve hodiny ani chvily nenudil. (05.03.2011)

Treba sa chlapsky pozrieť pravde do očí. Eastwood, Spielberg, Morgan a Damon natočili zlý film. Dokonca veľmi zlý. Zo začiatku to ešte vypadá fajn a má to ten tradičný eastwoodovský príjemný flow. Potom začnú presakovať zlé herecké výkony (Bryce Dallas Howard) a dialógy plné jalových kecov ("Neutekaj pred tým, čím naozaj si." - uááááá!). Zhruba v polovici pochopíte, že všetko, čo film ponúka, sú iba príšerné banality. Akoby to nestačilo, v závere sa to zvrhne na nechcene smiešnu báchorku s totálne idiotskou bodkou. Nechápem, ako sa Clintovi a ostatným zúčastneným podarilo natočiť film o tri triedy horší, než sme od nich zvyknutí. 3/10 (17.03.2011)