Život po životě

Je zajímavé, že Clint Eastwood má štěstí na dokonalé prošumění jeho slabších kousků, které se do části světa ani nedostanou (leda na DVD) a za měsíc se o nich nemluví. Nechci tvrdit, že by herci hráli špatně. Nemůžu říct, že by některá scéna (krom útoku tsunami) vypadala vizuálně nezvládnutě, že by Clint nezabíral emoce různých postav citlivě a důvěryhodně. Některé scény sami o sobě jsou dokonce působivé velmi. Jenže to nic neznamená, když celek nefunguje. Umím si představit, že kdyby Clint natočil snímek jen o tom klukovi, opět bychom tu měli pořádný filmový zážitek, jenže on tam vecpal Damona a Francouzku, čímž to totálně... nepovedlo. (22.03.2011)

Nečekal bych, že filmovou variaci na legendární knihy Raymonda Moodyho natočí právě nestor amerického filmu Clint Eastwood. Ale možná právě v tom je ona metonymická propojenost - právě Eastwoodův pokročilý věk otevírá panu režisérovi přístup k novým, možná nejzásadnějším tématům. Jistě tu vzniká generační bariéra, ale kdo ví, čím budu žít já za nějakých 40 let. Eastwood možná až překvapivě používá postmoderně laděný koncept několika zdánlivě nezávislých příběhů, které se v jistém momentu spojí a vytvoří pevný kontext, jak to známe z filmů o generace mladších tvůrců - Alejandro González Iñárritu a jeho Amores perros a především Babel, nebo Paul Thomas Anderson s Magnolií. 3 příběhy setkání se smrtí (pikantní je, že film byl právě stažen z distribuce v Japonsku, neboť sekvence s tsunami je tam až příliš aktuální a bolestivá), 3 části západního světa, 3 lidská dramata (brilantně sofistikovaná - to britské především sociální, to francouzské osobní a psychologické, to americké pak angažující se a nosné... A při jeho sledování mne napadla jediná výtka k celému konceptu díla - kdyby se tvůrci soustředili jen na jednu dějovou linii a vybrali si osudy jen jednoho hrdiny, Clint Eastwood by natočil opět svůj staromilsky klasicky vyprávěný film, možná by bylo vyznění stejně silné, jako v předchozích mistrových opusech. Takhle se nemohu zbavit dojmu, že mi k absolutnímu zážitku skutečně nějaká podstatná složka snímku chybí... (19.03.2011)

Z tohto filmu mám rozpačité pocity, pretože mám dojem, že v Eastwoodovom pojatí je ústredná téma potlačená do úzadia a na povrch opäť vystúpili medziľudské vzťahy, ktorým ale chýba väčšie zaujatie. Život po živote je len radou dlhých, chvíľami nezaujímavých dialógov, ktoré sa náznakovo dotýkajú motívu života po smrti. Typická eastwoodovská "naťahovanina", ktorá mi pri iných jeho filmoch neprekáža, no tento námet si jednoducho zaslúžil väčšie rozpitvanie, nie len prepojenie ľudských vzťahov na štýl Allena alebo Inarritu. Pekné, celkom tragické osudy postáv mi, bohužiaľ, po čase vyšumia z hlavy vďaka monotónnemu režisérskemu pojatiu (kto očakáva klasickú dialógovú drámu, môže byť spokojný, osobne ma viac zaujala dejovo pohotovejšia snímka Hráči so smrťou s Juliou Roberts). Pochváliť ale musím skvele natočenú, mrazivú úvodnú sekvenciu tsunami a herecký výkon Damona, ktorý je dobrý všade, kde sa objaví. (17.08.2011)

Na negativní kritické ohlasy jedinců, co nepochopili, nedejte, je to skvělý film. Eastwood se vyrovnává s podzimem svého života, kdy člověk musí chtě nechtě být konfrontován s nevyhnutelným fenoménem umírání a činí tak, jak to umí on nejlépe, tj. velmi citlivě a empaticky. Nastiňuje Moodyho pohled na fenomén smrti a života po životě, ale nenásilnou formou, nevnucuje svůj názor a skrze osudy tří lidí poznamenaných ztrátou blízké osoby, či životní zkušeností klinické smrti, citlivě vypráví svůj příběh. A musím říci, že ještě nikdy jsem neměl takové potěšení z herectví Matta Damona – jeho příjemně tlumený herecký projev zralého muže mě překvapil a potěšil. (03.03.2011)

Nijak zvlášť ma tento film nezaujal a to kvôli deju, ktorý je pre mňa čistý nonsens. Tiež tempo filmu ide moc vlažne až pomaly čo filmu vôbec neprospieva, ale na druhú stranu musím pozdvihnúť vizuálne efekty na ktorých si dali tvorcovia záležať a čo v konečnom dôsledku zdvihlo moje hodnotenie na 55%. (31.03.2011)