Dredd

Puvodniho Dredda mam hodne rad a tak me tenhle novej nechaval vcelku chladnym, jelikoz misto borce Slye tu je nevyraznej Urban, jenze uz behem par minut mi bylo jasny, ze tohle bude jizda. Zadnej slozitej pribeh, proste vyrubavacka smejdu v jednom panelaku ala Punisher a zarostlej Urban ani jednou bez helmy a cedici mezi zuby jednu hlasku za druhou. Tohle mu proste desne pridava, takhle vypada Dredd jako nejakej robot, kterej ma tu svoji pravdu a de si za ni pres mrtvoly bez moznosti jakykoliv dohody. A tak vetsinu casu vyplnuje super hudba, perfektni triky a neustaly prestrelky jakymkoliv kalibrem, co je zrovna po ruce, mrtvoly jdou do stovek, rozcakavaj se na chodniku nebo na zdi a je to naprosto kurevska zabava od zacatku do konce. Lepsi 4*. (28.12.2012)

Drsná budoucnost, aglomerace Mega City 1 a stylové dvěstěpatrové slumy, trčící do nebeské výše jako pahýly stromů. A do útrob jednoho takového opancéřovaného hovada zasadil Travis svůj film. Pohybujeme se v podstatě pouze v patrech oné budovy (chodby, místnosti, schodiště, šachty), takže poslední tři hodiny jsem strávil přemýšlením, na co že padl ten 50ti miliónový rozpočet (vždycky se mi vybavuje, za kolik peněz natočil Blomkamp svůj debut). Dredd v nijak nápadité uniformě spolu s Andersonovou likviduje členy gangů, nutno dodat, že naprosto bez emocí, podle justičních pravidel a dost krvavě. Skvěle mi k celému filmu pasovala hudba, ačkoliv ji zde několik lidí vyzdvihuje jako rušivý element. 3Déčko je využité k zintenzivnění účinku "slow-mo" drogy, trailerové penetrace ústních dutin jsou fajn, žádný jiný superzpomalený (možná až moc) průstřel jsem nezaznamenal. Je to až po okraj naplněné klišovitými ohavnostmi, střelbou, hlasově ovládanými zbraněmi, drsňáckým Karl Urbanem a čpí z toho snaha o osobitost a stylovost. Uteklo mi to, ale ničím nenadchlo. Finanční propadák. 50 miliónů dolarů(rozpočet)/31 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (21.12.2012)

"Dredd" je lepší než jsem se obávala a horší než by mohl být. Postavy jsou až na výjimku Dreddovy parťačky zoufale charakterově ploché, klidně by se na ně dalo rýsovat a netušila jsem, proč bych někoho měla nenávidět nebo mu naopak držet palce. Samozřejmě jsem zákona dbalý občan s bujně vyvinutou averzí vůči asociálům, přesto si zastánci práva nezískali mé sympatie a padouchů mi bylo přinejlepším trochu líto, spíše mi byli lhostejní. Karl Urban sice je sympaťák, ovšem tady jsem z něj zaregistrovala jen to, že má ošklivou spodní čelist. Kdyby pod tím černorudým kýblem a brněním byla třeba Jiřina Bohdalová, změnu by diváci poznali jen podle hlasu: Urbanův záhrobní tón by nahradilo Rákosníčkovo vřeštivé trdlování. S kulisami si tvůrci filmu mohli taky pohrát více - třeba panelák budoucnosti byl na můj vkus strašně sterilní, chyběly mi v něm haldy odpadků, pořádně počmárané zdi, sem tam hovno a podobně. S ohledem na futuristický vzhled Soudcovských motocyklů nechápu, proč všichni ostatní museli jezdit v úplně obyčejných křápech. Celkově jsem postrádala nějaký dopad záření na lidstvo, snahu se ochránit, mutace atd. Akce byla v podstatě omezená jen na střelbu, žádné choreografické orgie jako v "Serbuan maut" se nekonaly a nebýt raušových zpomalovaček, stálo by to za vyližprdel. A že by z toho množství naturalisticky podaných násilných scén většina citlivých duší hodila šavli jak půlměsíc... no, nejsem schopná se rozhodnout, jestli je to opravdu klad. Nepřekvapilo mě to, nenudila jsem se, přisoudím proto Dreddovi shovívavých 59%. (28.06.2013)

Nelze v žádném případě popřít, že nový filmový "Dredd" je bohapustou vykrádačkou indonéského "Zátahu", ale plagiátorské praktiky v jeho jádru alespoň adekvátně zpřítomňují fakt, že se jedná o čistokrevný brak, potažmo béčko. Britská produkce se nesnaží naskočit na současný hollywoodskou dojnou krávu komiksových filmů coby ekvivalentu akčních blockbusterů pro nové tisíciletí. Naopak zcela nepokrytě setrvává v úrovni mládeži nepřístupného braku. Což ale neznamená, že by tvůrci rezignovali na nějaké ambice. Naopak "Dredd" uhrane nápaditostí s jakou ozvláštňuje přímočarý příběh i samotnou ryze artificiální a v mnoha případech zcela neopodstatněnou atrakci 3D. Stereoskopické projekce v dnešní době nejsou nic jiného než záminka, jak diváky nalákat do kin a vytáhnout jim z kapes o něco více peněz než obvykle, ale při tom jen málo filmů obsahuje alespoň trochu pamětihodné sekvence, které by nějak uplatňovaly iluzi prostorovosti. "Dredd" přichází se zcela triviální atrakcí zpomalených moneyshotů, které navíc jednoduše, ale o to účelněji a chytřeji opodstatňuje ve vyprávění paralelní linií s drogou příznačně nazvanou Slo-Mo. Ve výsledku, ale film nejvíce překvapí tím, že samotný Dredd z něj vychází jako snůška soucitně úsměvných klišé a rádoby drsných šprochů adekvátně dřevěně a nepřesvědčivě podávaná Karlem Urbanem, který postrádá byť jen špetku charismatu či osobnosti. Což ale umožňuje, aby oproti němu o to více vystoupily zdejší dvě hlavní ženské postavy ztvárněné typově perfektními herečkami Olivií Thirlby a Lenou Headey. Díky tomu nevznikl jen další 80's macho throwback nebo marvelácky rádoby dramatický blockbuster blafující hloubku, ale dynamická brakovka s poutavými ženskými postavami. (04.05.2013)

Jestliže záměrem tvůrců bylo napravit Dreddovu filmovou reputaci po fiasku z pětadevadesátého tak.. No, z bláta do louže a z deště pod okap. Je ovšem pravda, že aspoň zůstali věrni předloze. Každopádně k čemu to, když pouze z nikdy nekončící přehlídky nekompromisního gorefestu a ultraotravných ultrazpomalovaček film (o dobrém filmu ani nemluvě) neudělá ani ten největší filmařský talent. Natož pak takový rutinér jako Travis. (21.12.2012)