Sebevražedný oddíl

Radost se střídá se znechucením pravidelně po celý film. Jak jsem nikdy nebyl nadšenější z efektivní představovačky "nových" comicsáků, tak jsem ani zároveň nikdá tak často nekroutil hlavou nad přehršlem vyloženě hloupých, trapných a nelogických (ano, i na comics) scén. Je to super, není to špatný, má to hromadu cool gagů a cheesy momentů, ale je to strašně pitomý a vůbec to nechci vidět podruhý. (06.08.2016)

,,NEZAPOMEŇTE… JSME PADOUŠI!“…“ /// Výhodou takovýhle týmovky je, že nečekám myšlenkovou hloubku. Chcu se bavit … třeba jako u Strážců galaxie. Banda superpadouchů ale zůstala kdesi na půlce trasy. Soundtrack dobrej, flashbacky fajn, taky obsazení a vodlišnost od Marvelu. Ovšem bavit tím, jak jsem zlej, tady moc nefunguje. Stejně jako děj. Nejhorší je zjištění, že jsem se vobčas nudil… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiksy, který má na svědomí John Ostrander, jdou mimo mě. 2.) Deadpool se mně zdál moc zlej. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (10.08.2016)

"Jestli mě ten chlap střelí, tak ho zabij ... a vymaž mi historii prohlížeče." Když Superman odpočívá pod zemí, Batmanovi se zachtělo lenošit a Avengers kdesi poletují, tak je třeba hrábnout do nekonečné zásobárny cocmicsů a vypreparovat z něj partu, která by mohla něco vydělat. Na mě to tedy nefungovalo, ale i mezi těmito nesympaťáky se nakonec našla drobná pozitiva. Jednak Deadshot měl své chvilky, Harley s baseballkou byla k sežrání a když ten potomek mloka a dlažební kostky prohlásil, že je nádherný, tak se mi taky hned zvedla nálada. Ale jen na chvilku, protože pak to zase začalo bouchat, vzduchem létaly čáry máry a já jsem usínal. (01.01.2017)

Chtělo by to být komiksovou verzí Tuctu špinavců, ale je to spíše jako Ďábelská brigáda. Tedy ta nepokrytá vykrádačka slovutnějšího a lepšího předobrazu, která je ve všem (od motivací až po akci) horší, ale ne zase až tak špatná, aby vás donutila šáhnout po ovladači a přepnout na jiný program, byť si již při sledování uvědomujete, že s náběhem závěrečných titulků se vám to celé vykouří z hlavy a vzpomenete si na to jedině, až to zase bude někdy v televizním programu. A přesně takový je i Sebevražedný oddíl; charakterizace postav s přimhouřením obou očí jednorozměrná (mohutně to zachraňuje obsazení), děj veškerý žádný (a když už, tak plný lapsů a nelogičností), motivace a cíle sotva naznačené, akce stejně tak našlapaná jako zaměnitelná a stylem je to rozlítané jak štos papírů ve vichřici. Jenže to není špatné (především díky první polovině, tempu a výkonům); pouze nedotažené v onom špinavém antihrdinském konceptu a navíc výrazně krácené způsobem, že to bije do očí i laika. Ovšem zdaleka nejvíce tomu ve finále (krom nepovedeného finále) škodí existence animáku Útok na Arkham, který zvládl totéž lépe a s vlastním ksichtem navrch. (04.08.2016)

#3 DCEU. Původní Suicide Squad to neměl snadné, musel se vyrovnat s představením antihrdinského týmu, s originy mnoha a mnoha postav a zároveň se napojit na souběžně vydávané filmy se Supermanem a Batmanem. Díky tomu se úplně nedařilo tempu filmu jako celku, ale jinak je to vcelku paráda i na několikáté shlédnutí. Zážitek nicméně předpokládá znalost komiksových sérií z The New 52 (a dnes už i z Rebirthu) a těch knih není málo. Na každý pád se povedl zářez především pro Harley Quinn. #ReleaseTheAyerCut (02.10.2016)