Sebevražedný oddíl

Čekal jsem něco svižnýho a drzýho, dostal jsem dejchavičnej mash-up prvků, které fungují ve filmech Marvel, ale ne u DC. Jejich nové multiverzum je nepřehledná a nesourodá drť, která budí dojem něčeho, co se rodí v hlavách kravaťáků od stolu a ne v mozku člověka, který má skutečně přehled a jasnou vizi, jak má celek vypadat. Prostě tu chybí někdo jako Kevin Feige (strážce DC Sandboxu Snyder není schopnej uhlídat ani svoje filmy, natož celý univerzum). Ayer režijně i scenáristicky zoufale tápe (jediný zvrat v nulovém ději je scéna, kterou divák viděl záběr po záběru hodinu před tím, wtf?), typy sociopatů jsou spíš na první dobrou a často nevyužité (ovet the top Letův Joker jako romantická vložka?). Soundtrack je tak nabušený a eklektický, až vyznívá do ztracena. Vysloveně kopou hlavně scény s Deadshotem, ze kterého Will Smith udělal čistej požitek (proto ***) a pár kousků sexy magorky Margot Robbie. Jinak je tahle wannabe radikální facka konkurenci jenom upocený potvrzování superhrdinského status quo, které bohužel není ani zpola tak zábavné jako v případě Strážců galaxie. No a pokusy vytvořit temný obraz světa, kterému místo Nicka Furyho vládne brutální bitch Amanda Waller... sorry, to už působí tak křečovitě, že to nejde moc brát vážně. DC tápe (a furt to není zábava). (03.08.2016)

Nemohu tvrdit, že by čarodějnice jako z béčkového osmdesátkového fantasy byla tím, co mi v současných komiksových filmech scházelo. Ve skutečnosti jde o zcela zaměnitelného DC zlosyna, který chce zničit svět zkrátka proto, že může. Inovativní už dnes není ani (nechtěné) stvoření zlé Enchantress těmi, kteří by svět měli chránit (čímž je hned zkraje prozrazena pointa filmu – spolupráce s padouchy se vám může vymstít). Zaměnitelná je většina prvků, které Ayer bez ladu a skladu, byť s jistým citem pro rytmus, míchá dohromady. První hodina působí jako zhuštěná rekapitulace desetidílného seriálu – samá expozice, žádný vývoj. Druhá je časoprostorově trochu sevřenější superpadoušskou variací na válečné filmy à la Tucet špinavců a westerny typu Divoké bandy (včetně fatalistického dialogu před finálním střetnutím, ovšem bez podstatnějšího vývoje vztahů mezi postavami nebo schopnosti navzájem spolupracovat). Přestože prolog naznačuje, že protagonisty vyprávění budou Deadshot a Harley, jejich soukromá dramata (vztah k dceři/Jokerovi) vyprávění nepopohánějí, ale pouze zpomalují, neboť mají minimální dopad na směřování děje. Joker, který vypadá jako gotik, jenž vysadil antidepresiva, a vzbuzuje více soucitu než znepokojení, se vždycky jen objeví, napáchá trochu škody a zmizí. Podobně jako navracející se bossové v některých počítačových hrách, jimiž se Ayer zřejmě inspiroval, když za běhu (jak to alespoň působí) vymýšlel a látal zápletku. Kdyby Jokera nebylo, nic se nezmění. Stejně zbytečný a nedomrlý je celý film, který si sice hláškujícími postavami, našlapaným soundtrackem a mírně psychedelickou vizuální stylizací dokáže získat a udržet vaši pozornost, ale ve výsledku jde jen o dvě hodiny rozptylování hlasitými pestrobarevnými atrakcemi bez vážnějšího zaujetí. 55% (04.08.2016)

Nehvězdičkuju, protože jsem měl co dělat, abych se tím prokousal aspoň do poloviny a zbytek sjel rychloposuvem. Ani by mi nevadila absurdní premisa, že ta banda nýmandů má zastavit zlého Supermana, který by si je přitom během tří vteřin namazal na chleba. Ale muselo by to být aspoň trochu zábavné, což prostě není. Nezajímavé až otravné postavy (hlavně Joker), děj o ničem, akce zapomenutelná. Pohodový film jen pohodovými songy neuděláte. (29.07.2017)

Týmová jednorázovka s vystříleným náboji z trailerů. (nepsal jsem to tu už někdy?) První půlka filmu funguje jako sestřih nejdůležitějších momentů poslední seriálové sezony, vše co potřebujete vidět za pár minut a efektně. Postavy rozhodně mají charizma, ale vládnou rozhodně Will Smith a neskutečně sexy Margot Robbie. Bohužel Joker nefunguje, jak bych si přál a zajímal by mě přesně záměr Leta i Ayera. Druhá půlka už vychází ze základního příběhu "cesty z A do B a vyřešit problémy". Základní zápletka je opravdu tak jednoduchá, že to divák vlastně ani neřeší (proč taky, přišel se podívat na tu bandu špatných, kteří vlastně nejsou tak špatní....). Osobně jsem z filmu necítil nějaké větší ambice, než představit pár postav a pak zase utéct. Hezké na první podívání, bojím se, že zbytečné na druhé. Za hudbu velké plus, dlouho jsem se takhle nesmál už jen kvůli její kombinaci s obrazem. (09.08.2016)

Plusy jsou, že tam kromě Džareda nehraje skoro žádný další buzík (Aflek byl jen do počtu), ani jeden maskulín tam nenosí elasťáky (Aflek byl jen do počtu 2) a ihned po projekci jsem měl neodolatelnou chuť letět do Tesca a zahryznout se tam do Margotky, protože ta byla skutečně xežrání. Ovšem jinak jsem kurva nasraný, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct značně konsternován. Rok jsem se na to těšil jako Mižigarová na sociálku, drsňák Ájer sliboval konečně nepřiteplený homix, nepřístupný, hustokrutý, černotumorný a tak, no nakonec z toho vylezla obvyklá sterilní a impotentní taškařice, při které sice nemusíte až tak vyděšeně tisknout prdel do sedačky jako u Assvendžrů, nicméně od patnácti byla asi jen proto, aby se nějaký ten čtvrťák náhodou nechytnul špatného příkladu a nenechal si pokérovat xicht ve snaze zapálit si o velké přestávce na hajzlech cigáro bez sirek. A nevytrhnul to ani Wilča Kovář se svou džihádistickou bradkou. Fantasmagorická šestka tu jen tupě a bez invence dvě hodiny honí nějakou dost ubohou a trapnou interdimenzionální ježibabu, kterou, jak jsem se dočetl, prý hrála jakási neodolatelná, SEKSY, přenádherná a veleúspěšná modelka. Doteď mám z té příšerné tlamy noční můry, a to mluvím o jejím přirozeném vzhledu, když měla držku napatlanou uhlím a skrytou pod mastnými dredy, fuckt jí to docela slušelo. Skoro celý film jsem pak přemítal, čemu tak nádherný hnisavý absces, neodolatelný pro masařky, může asi tak tím modelařením podporovat prodej. Aktivátorům septiků? Mastem na hemoroidy? Střevním vývodům? Blicím pytlíkům v letadlech? Obalům na biologický odpad? Či snad antivirotikům na herpes? Ovšem na titulní straně fekálního lajfstajlového magazínu Pšougue by jí to dozajista slušelo náramně. No nic, dost snění a zpátky na zem. Ač zklamán, za tu Margotku to brutálně přebuším, protože jsem si doma po představení při výrobě statické elektřiny skvěle rozhýbal artritidu v zápěstí. (07.08.2016)