Úkryt

Fincherova milá hračka pro zábavu, které zvedají kredit tři aspekty: dokonalá atmosféra neustálé tíživosti domu, ze kterého kamera vyleze jen sporadicky, nejednoznačná Whitakerova postava, u které do poslední chvíle nemůžete tušit, na jakou stranu se přidá a hlavně Jodie Foster, která dokáže s překvapivou bravurou uhrát hysterické scény, na kterých by si většina jejích kolegyň vylámala zuby. I kvůli ní jsou ty tři hvězdy lepší, ale chtělo to víc zvratů a scenáristických nápadů. Takhle se průlety, detaily a zpomalovačky několikrát ztratí v samoúčelnosti. 70% (13.08.2007)

David Fincher ani tentokrát nezklamal. Na minimu prostoru (plus/mínus jeden barák) podává maximální výkon. ÚKRYT pro mně sice není film, u kterého bych byl nějak extra v napětí, podupkával strachy nohama ;o) nebo šokem nechal pop-corn viset v prostoru (někde v půli cesty mezi miskou a ústy). To, čím mně Fincher opět uhranul je způsob jak tento film natočil - všechny ty různé filmové finesy, hříčky a vtípky, na které se vždy tak šíleně rád koukám. Nemalou roli na dobrém pocitu z filmu mají také herci. Jodie Foster to v roli "ženy ve středních letech" moc sluší; Forest Whitaker opět konsternuje svým klidem a pokojem. A hudba? To je kapitola sama o sobě. Shrnuto a podtrženo: Není to sice 100%, ale 80% až 90% si tento film bezpečně zaslouží. (03.12.2004)

Ve Fincherových filmech velmi často dochází k manipulaci – v Sedmi manipuluje dvojicí detektivů brutální vrah, ve Hře pak rekreační zábava, v Klubu rváčů vypravěčovo alter ego. Jeho představa druhého já však nepodléhá stejným zákonům, je ideálním řešením, které běžní lidé neznají. Jeho „témata ohrožení“ navíc postrádají pravidla. Pravidla rád nelítostně ničí, rád je obchází, nedodržuje. Jeden luxusní dům, jeden soukromý bunkr opevněný ocelí, Jodie Foster, tehdy neznámá Kirsten Stewart a tři zločinci. A z logistického hlediska asi perné natáčení. Vše za kamerou bedlivě kočíruje mistr filmové tísně David Fincher, který dohlíží na to, aby ta vrtačka byla skutečně na správném místě a aby záběry z bezpečnostních kamer korespondovaly s tím, co jsme viděli před pár vteřinami v reálu. Tihle tři pánové si myslí, že dům je prázdný. Něco hledají. A jsou schopní kvůli tomu i zabíjet. Jeden to celé vymyslel a mlží o sumě, která je ve hře, druhý je dobrácký černoch, který se vyzná v sejfech a poplachové technice, třetí se nebojí použít bouchačku. Divák klíčové informace nezná. Fincher s nimi nakládá poměrně rafinovaně, ač karty rozdá prakticky hned po pár minutách, co kamera prolétne uchem konvice. Divák přemýšlí, jak by se zachoval on, co by udělal jinak, co stejně, celé je to přitom komorně laděné a zatraceně atraktivně podané. Zvuk, kamera, všechno šlape na jedničku. Perfekcionista Fincher piluje záběry, jeho posedlost je tentokrát v technickém zpracování filmu. Začne úžasnými úvodními titulky, skončí všemi těmi průlety a detaily na elektrickou svítilnu. Když na kočku a na myš, tak ideálně s Fincherem. (19.03.2012)

Pomalu a jistě se ze mě stává feministka, protože se mi filmy, kde je hlavní aktérka "silná,odvážná" opravdu začínají líbit... Zde převládá mateřský pud, tedy zachránit sebe a svou dceru před zloději. Díky bohu měli ve svém baráku úkryt, ale co čert nechtěl, tam se zrovna páni zloději chtěli dostat. Napětí mě provázela skoro celý film ;) (31.03.2009)

Slušný kriminální thriller, který je zajímavý z hlediska režie. Fincher sice umí i lepší kousky, ale i tady kouzlí s kamerou, volí neobvyklé úhly snímání, hraje si se siluetou za dveřmi, využívá příšeří, aby zdůraznil atmosféru opuštěného domu. Slabší stránku tvoří spíš scénář, který několikrát lehce zaskřípe (už jen tak pozdní příjezd policie vzhledem k tomu, že jde o luxusní prominentní čtvrť) a především kazí závěr filmu. Ten mohl být nápaditější, podobný konec už diváci znají z řady jiných filmů. Po herecké stránce podle očekávání kralují Foster a Whitaker. Celkový dojem :75 %. (16.08.2008)