Na mamuta!

Gérard mě, jak je to u něj tak obvyklé, opět nezklamal. Sice ne s takovou sexy figurou a tváří, jako před třiceti lety, ale to vem čert. On na to prostě pořad má a osobně doufám, že ještě hodně dlouho mít bude. Dokáže zahrát úplně všechno a tahle zdařilá road movie je toho jen jasným důkazem. Až mi bude tolik co jemu, možná si taky koupim motorku a vyrazím jen tak, zabilancovat, zavzpomínat, jo to by byla vážně paráda. Uvidíme, možná to nedopadne, ale tenhle film si zaslouží rozhodně známku nejvyšší. Kašlete na procenta a podívejte se na něj, litovat určitě nebudete. (17.09.2015)

Tohle je mé 3333 hodnocení a jsem ráda, že můžu dát plnou palbu. A proč? To je totiž film, který má duši a tu mu vtisknul naprosto nepřekonatelný Gérard a čert vem ty kila navíc, o to víc to bylo přirozenější a člověčí. Smutek, radost, absurdnost mnoha scén, prostá dobrota, metoda sbírání mincí nebo "zatnu a nepovolím", zkrátka od každého něco. Do toho trochu vzpomínek na bývalou lásku, plavání v neobvyklé lodí nebo jen tak ležet na vodě v rybníku a prostě jenom dýchat. To všechno s Mammutem 1973 a Sergem nemělo chybu. Závěr byl dokonalý. (25.09.2015)

Poctivá francouzská road-movie, čekal jsem od toho o malinko víc, ale ani tak jsem zklamán rozhodně nebyl, jelikož jsem na film zašel jako na drama, ne komedii, film pro něj splňuje dle mého všechny kritéria. Snímek se snaží tvářit hodně realisticky, bez výraznějšího hudebního dopovodu, pokud nepočítám tajemné vize se zakrvácenou ženou. Zabírání postav kamerou zezadu a humorné vložky jen posílily můj divácký zážitek. 80% (11.01.2011)

K těm komornějším a festivalovějším filmům v poslední době zasednu radši, než-li k nějakému hollywoodskému trháku. V jednoduchosti totiž lze najít tolik krásy, že nabízí inspiraci a dobrý pocit ještě na hodně, hodně dlouho. Mammuth vyjadřuje vše, co sliboval - svérázného hlavního hrdinu, povedený humor a především nenáročný děj. (11.01.2011)

Pokud někdo četl výbornou knížku Naživu, která je vlastně dělaná formou dlouhýho rozhovoru Gerarda s Laurentem Neumannem ví jakou žízeň po hraní Gerard má. Bohužel se tak trošku ocitnul jako sám voják v poli, narodit se totiž o patnáct, dvacet let dřív, tak by hrál v samých klenotech a zářil by v nich jak prskavka. Jenže v dnešní době se točí tolik penězolovidel, že kdyby Gerard čekal jen na ty nejkvalitnější scénaře, zřejmě by jeho touha hrát nemohla být nikdy uspokojena. Jasně, zamrzí to, obzvláště u Francie, která si vždycky šla svou vlastní cestou Hollywood, neholylwood a teď najednou jen tupě přebírá některé povětšinou špatné trendy z druhýho břehu velký louže. Naštěstí, hlavně v posledních dvou letech se zdá, že ve Francii začínají mít filmové produkce koule a dávat peníze i na typicky francouzsky znějící příběhy. Jedním s důkazů je i tento snímek, který jde Gerardovi přímo na jeho xxl velikost. Ve filmu Na mamuta dokonale vyniká Gerardův jedinečný talent pro spontální herectví a právě díky němu si příběh může uděla hoplá přímo do srdce. Z mnoha scén člověk cíti smutek, osamělost, ale z mnoha dalších je zase cítit radost ze života a toucha dejchat dokud to jen půjde. Nádherně zahraný zrcadlo života. (15.12.2010)