Útes smrti

Před lety vznikl film "Otevřené moře", u kterého se tvůrci dušovali jak je to nejstrašidelnější žraločí film apod. Podle mě to byla děsná nuda o dvou lidech v moři, obklopených žraloky. Později vznikla "Krvavá laguna", která vzala prakticky stejné téma ale do hlavní role byl umístěn krokodýl a hlavně se jednalo o výrazněji filmovější a hlavně zábavnější podívanou. Tvůrci tohoto snímku se ve svém nejnovějším počinu vydávají na moře a předvádějí nám prakticky to samé co tvůrci "Otevřeného moře" jen přidávají více jídla ... tedy herců. Děsná nuda, která vyděsí jen ty, kteří mají ze žraloků opravdovou fóbii. (06.12.2010)

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)

Vzpomínáte na Black Water (Krvavá laguna), malý povedený australský napínák s hrstkou lidí ohrožovaných krokodýly? Tohle je úplně to samý, Andrew Traucki si nejspíš řekl, že když se minule shledal s pochvalou, nebude toho propříště moc měnit. Maximálně tak zvíře, kteé se hrdinům postará o krušné chvíle. Takže tu máme pět sympatických lidí, jednu ztroskotanou kocábku, širý oceán a hladového žraloka. Funguje to obstojně, není důvod si příliš stěžovat, jiný letošní survival mě ale bavil o trochu víc (Frozen). 6/10 (15.11.2010)

Po celém tom moři mizerných, laciných a amerických "Shark Attack Movies", je velmi milé vidět snímek z Australského kontinentu, který oplývá přirozeností, netlačí zbytečně na pilu, není přehnaně brutální a krvavý a především v něm také vystupují postavy, které vynikají jistým smyslem pro rozumné uvažování i chování. Herci jsou přirození a docela sympatičtí. Je milé vidět film, kde na Vás z obrazovky nelezou "kozy" tupé peroxidové blondýny, ani naolejované svaly macho borce. A jako jedno z největších plus je bezpochyby velmi realisticky vzhlížející žralok, který jakoby si sem doplaval z nějakého natáčení pro dokument Animal Planet:) Také on není prezentován, jak bývá v takových filmech častým zvykem, jako krvelačný zabiják, ale jako "obyčejný" predátor, který systematicky číhá a loví své vyhlédnuté oběti. Nějaké ty chybky se sice najdou, ale celkově se jedná o snímek, který Vám může v rámci daného žánru zajistit poměrně slušný zážitek. (11.06.2013)

Jak film hodnotit? Inu příslušné scény a konstrukce logiky psychologie reálného emočního otřesu postav ve filmu jsou věrohodné a prakticky se nelze chovat ani jinak. V této souvislosti setkání s vládcem moří, který je dokonale přírodou uzpůsoben ve svém prostředí k zabíjení, se sluší alespoň dodat, že se to týká jen některých druhů žraloků. I když žralok samozřejmě není jediný tvor, který může v moři zmrzačit či zabít, ale je zde i spousta jiných nebezpečných mořských živočichů. Leč to jsem asi trochu odbočil, vrátím se k filmu. Nutno dodat, že Útes smrti se v mnohém shoduje s filmem Otevřené moře. Možná, že někdo namítne, že v ději není nic, co by tady ještě nebylo a že se opakují scény již z předešlých obdobných filmů. De facto, ony totiž ty neobvyklé osudy lidí jsou vždycky napínavé, ale nedívá se na ně lehce proto, že jsou pravdivé. (26.04.2011)