Útes smrti

Snad jedinej žraločí film, kde se žralok chová jako žralok, má normální velikost, neni zmutovanej nějakym virem, kterej mu dává telepatický schopnosti a neni zkříženej s krokodýlem. Naopak napadení se chovaj jako napadení, nesnažej se žralokovi strčit do huby kabel pod napětím, v celym širym moři nenajdou ani nohu od židle, kterou by mu mohli vrazit do oka a vůbec panikařej jako normální lidi. Celkem slušná práce. 60% (17.11.2013)

Australian Daily Telegraph, Sportovní rubrika, Výsledkový servis. Lední hokej: Adelaide - Perth 3:6, Canberra - HC Sydney 1:1 přerušeno pro oblevu; Sportovní lidolov: Výběr Oceánie - Výběr lidstva 4:1 (po jednoznačném průběhu).. Konečně někdo po letech zhmotnil vtip, kdy se malý žraloček ptá velkého žraloka: „A tatínku, proč kolem těch lidí nejdřív kroužíme, než zaútočíme?“ a táta mu odpoví: „Přece je nebudeme jíst s hovínkama, synku..“ Jsem rád, že řežisér Traucki vrátil Spielbergovu polívčičku na vařič a trošku ji přihřál. Přirozený, uvěřitelně podaný survival a v něm jednoduchými prostředky navozené napětí při hře zubaté kočky s ploutví se skupinkou vyděšených myší v neoprenu. Ti lidé nepotřebovali větší loď, stačila by jim jakákoliv.. (02.01.2011)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)

Po dlouhé době konečně obstojný žraločí thriller. Čtveřice kamarádů se před potopení lodi rozhodnou doplavat na 12 mil vzdálený ostrov. Samozřejmě nebudou sami, o nevítanou společnost se jim postará zatraceně hladový mořský dravec, a delfín to rozhodně neni! Alespoň malou šanci na přežití jim poskytne pár atolových útesů, kterých je po cestě bohužel minimum... Režisér Traucki nám po Krvavé laguně naservíroval podobnou zápletku, jen lagunu, stromy a krodokýla vyměnil za moře, útesy a žraloka. Nevim, jestli je přísloví "opakování matka moudrosti" zcela na místě, každopádně jsem měl po celou dobu dost sevřenou prdel. Žralok vypadal fakt dobře, ještě aby ne, když byl v drtivém počtu záběrů použito živé zvíře. Jedinou výtku bych směroval na občasnou tupost hlavních postav, ale za tu zábavu a napětí budiž odpuštěno. (02.01.2011)

Sledovat hodinu a půl koupající se partičku Australanů může být docela únavné a jeden si zapolemizuje, neudělal li by lépe, kdyby ten čas strávil čuměním do akvárka. Naštěstí jsou to docela sympaťáci, kteří i umí zahrát, jak jsou v prdeli. Jako bonus sem tam nějakého sežere velká bílá svině, což z tohoto spektáklu dělá snesitelnou, rasistickou epizodu National Geographic. (18.11.2010)