Neklid

Čekal jsem romantickou komedii, dostal jsem melancholické drama které mě pohladilo po duši. Režisérovi se podařilo dovedně skloubit smutný osud a hravou lásku ze života, a natočit příběh který je nepateticky dojemný, a nenuceně veselý. Celým filmem se táhne zvláštně krásná nálada, díky níž působí vyprávění jako ze sna. A možná že je to sen. Mia Wasikowska předvedla svou obvyklou vysokou úroveň, a mě neznámý Henry Lee Hopper se jí nenechal zahanbit. Restless je přesně ten snímek, který vám ukáže, že svět je moc krásné místo, i když to tak zrovna na první pohled nevypadá. (03.02.2012)

Tak tedy uznávaný Gus Van Sant.Abych pravdu řekla tento film mě nenadchl,nepoznamenal,nedojmul a ani mi nic zváštního nedal.Celou dobu se člověk dívá na zvlástní módní kreace jakési nemocné krátkovlasé nehezké slečny,která má nádor na mozku.Úchylka mladého Enocha(dalo by se říct jinocha,který je jediným důvodem proč jsem to nevypla)chodit na pohřby jenom proto,že se nemohl rozloučit se svými rodiči a pak rychle zmizet a hrát si v pokoji lodě s duchem??-to je případ na psychiatrii.Nelíbí se mi jakási nadnesená myšlenka,že tenhle film je snad něco zvláštního a romantického.Hezkého na tom bylo jedině to,že již zmíněná nehezká slečna neumřela sama a nepolíbená,pár pěkných songů,kecy o ptácích a dobře vyzerající jinoch Enoch(Henry Lee Hopper). (23.07.2012)

Pokud mají tyhle indie romance v sobě inteligenci a hloubku, tak na mě vždycky fungují (viz Keith). Rozhodně je to i případ Restless, které navíc oplývá skvělou ústřední dvojicí a plyne v takovém pomalém, smrtelném tempu, které tvoří příjemnou atmosféru. Ještě ubrat trochu na té čitelnosti a bude to parádní film. 8/10 (26.09.2013)

Příběh, který proplouvá mořem zmaru - a nehroutí se z toho. Ale taky nic nerozdává zadarmo ... vám ani nikomu jinému - ústřední dvojici nevyjímaje. Můžete ho zpochybňovat, protože Annabel je bytost až příliš dokonalá ... a takřka nekonečně moudrá - jakoby ani nebyla z našeho světa, ale ... čím by byl bez ní ? Kde by byla jeho maličko posmutnělá, a všemu navzdory pozitivní poetika ... kde by byl jeho lehce morbidní humor - a jeho sugestivní atmosféra, která navozuje něco jako stav beztíže ? Berte ho, jaký je - a jaký CHCE být, nic víc pro něj (ani pro sebe) udělat nemůžete. (12.09.2015)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)