タジョウマル
Režie:
Hirojuki NakanoHudba:
Naoki ÓcuboHrají:
Šun Oguri, Hirojuki Ikeuči, Ken'iči Hagiwara, Gó Ajano, Rjúhei Higašijama, Juki Šibamoto, Hirotaró Honda, Kei Tanaka, Takumi Kitamura, Mio Mijatake (více)Obsahy(1)
Naomitsu se narodil do významné rodiny Hatakeyama. A ačkoliv to pro něj znamená život v blahobytu, jakožto druhorozený syn se musí podřídit tradicím a veškerou svou budoucnost věnovat službě svému staršímu bratrovi, který má jednoho dne převzít místo hlavy rodiny a stát se tak zástupcem šóguna. Když se však jednoho dne oba chlapci vracejí z šermířského výcviku, stanou se svědky dopadení malého zlodějíčka. Hoch je špinavý, hladový, nemluvný a ani nemá žádné jméno. I tak se ale Naomitsu nad chlapcem slituje a namísto trestu ho příjme do svých služeb a dá mu zcela nové jméno a zároveň s ním i osud – Sakuramaru. (EMIA)
(více)Recenze (4)
Příběh o lásce, zradě, hamižnosti, pomstě a o svobodě. Je dost nevyvážený a slabší chvilky se střídají s těmi lepšími, takže nemůžu říct, že bych byla celou dobu vtažená do děje. Na druhou stranu jsem se ale ani nenudila. Jenom jsem byla místy zmatená a nechápala určité souvislosti. Ty se mi ale s postupujícím dějem odtajňovaly a Tajomaru tím získával na koukatelnosti. Tři hvězdičky se mi zdají málo a čtyři zase moc... když už jsem ale po nějaké době viděla Oguriho, tak budu zaokrouhlovat nahoru. ()
Podle stejné předlohy, jako Kurosawův Rashomon (Yabu No Naka od Ryunosukeho Akutagawy), byť výsledný celek je výrazně(!) jiný. Děti vlivného šogunátního vazala přijmou do domu chudého vrstevníka, kterého se jim zželí. V něm se však rodí vyšší ambice... Jedna z podceněných věcí (nejen zde). Je pravda, že je to spíš na tři hvězdy, ale jednu přidám za nízká, a tedy s přehledem překonaná, očekávání. Současných opravdu kvalitních chambar je jak šafránu a tato v mých očích překonává hity jako Samurai Fiction (téhož režiséra), či Kamui, kvalit např. Yamadovy trilogie ovšem nedosahuje. Základní dějová linie je až shakespearovsky potentní, dojem kazí místy nevhodná hudba a vtipná, do vážného snímku se nehodící, stylizace skupiny banditů. Postupné odkrývání dějových rovin dodává filmu plasticitu, potěší uvěřitelné motivace snad všech postav (kde jsou časy, kdy to bylo +- samozřejmostí), stejně jako Hiroki Matsukata v titulní roli (tedy té, kterou ztvárnil Toshiro Mifune v Rashomonu). ()
Vzdáleně mi tohle historické "dobrodružství" připomenulo japonského Robina Hooda, mělo všechno: přátelství, zradu, lásku, intriky, banditu Tajomarua z vyšší společnosti, který bohatým bral a chudým dával… Jinak po kostrbatém úvodu to právě příběh táhnul dopředu, mnohem více se událo v dlouhých konfrontačních dialozích, než v bitvách či soubojích. Zmínil bych ještě netradičně moderní "popíkovou" hudbu, která ale odlehčenějším pasážím sedla. ()
lacnota s trocha vyšším rozpočtom. po prvej tretine to už bez urýchľovania nešlo sledovať ()