Řada nešťastných příhod

Když už trpí hlavní hrdinové, tak ať trpí i diváci. A to jak znalci filmové adaptace, tak milovníci předlohy a logicky i úplní začátečníci. Všichni dostávají od začátku jednu pesimistickou vyhlídku za druhou, Patrick Warburton jako Lemony nemilosrdně ujišťuje, že bude hůř a jednomu by se ani nechtělo hlavním postavám fandit, protože podle všech předpokladů to ani nemá cenu. Jenže byla by škoda tuhle řadu příhod neprožít. Zápal všech zúčastněných je extrémně nakažlivý, galerie grimas Neila Patricka Harrise je nekonečná a těch nečekaných hereckých nástupů na scénu, kdy jsem v nejednom případě nadšeně vyskočil z křesla, to vše dává trablům sourozenců Baudelairových punc události, která překvapivě prolétla docela nízko pod diváckým radarem. Jediné, co mi zabránilo vyšplhat po ledové stěně až k nejvyššímu hodnocení, je už samotná pointa knižní série. Tedy vykutálený přístup k odpovědím, na které se nejvíce čeká a které nejednou zůstanou až průzračně jednoduché nebo dokonce zmíněné jednou větou ve druhém plánu. Komu je tahle potenciální frustrace sympatická, ten si ji užije dosyta, pro všechny ostatní je tu výše zmíněné, vše zabalené do nikdy neodpočívajícího černého humoru a jedinečného výtvarného řešení. (11.04.2023)

Asi chápu rozpolcené pocity a nespokojenost některých divaků, je mi totiž jasné, kdo nečetl knižní předlohu a čekal něco podobného ve stylu filmu z roku 2004, tak nemůže být ze seriálu tak nadšený jako ten, kdo četl Snicketovu knížní sérii. Já jsem naopak velice překvapená a nadšená tímto zpracováním.! Je vidět, že na scénáři se podílel sám autor, jelikož celý seriál se nese v jeho známém stylu vyprávění, slovních hříček, narážek a osobitém humoru. Tenhle seriál jsou vlastně téměř přesně přepsané knihy (doslovně namluvené repliky), či víc, autor zde spojil i informace z jeho dalších knížek, odkrývá nějaká tajemnství a celému příběhu dává vizuální podobu. Jistě, není to strašidelné ani děsivé, ale tak to by ani nemohlo být, když knihy byly určené pro mladší čtenáře. O dost lepší než divně poskládaný film Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod z roku 2004. (16.01.2017)

Neviem ani vyjadriť, ako veľmi ma toto nadchlo. Možno najlepší originálny seriál Netflixu (áno, videl som Mindhunter) a bez váhania 10/10. Ale pozor. Síce to má prístupnosť 7+, ale chce to aspoň 12 rokov, aby dieťa chápalo, že všetka tá depresia, nešťastné konce a množstvo mŕtvol sú vlastne sofistikovaná a zábavná hra. Nechápem zlé hodnotenia. Je to vlastne dokonalá adaptácia (každá z trinástich kníh je spracovaná ako dvojčasť, takže je to vlastne trinásť celovečerných filmov, pričom väčšinu z nich napísal sám autor predlohy). Má to podmanivý vizuálny štýl (asi ako keby to na striedačku točili Tim Burton a Wes Anderson), tie "zlé triky" sú celkom zámerné, úžasné príbehy miešajú rôzne žánre (od gotického hororu cez dobrodružnú verneovku či špiónsky thriller až po western), úžasné prostredia a dekorácie, neustála hra s klišé a množstvo odkazov na slávne diela ("Posledné heslo trezoru je hlavná téma Anny Kareninovej. Napíš: Odvážny život impulzívnej vášne vedie k tragédii."). Pre mnohých divákov je kameňom úrazu Neil Patrick Harris v úlohe grófa Olafa. Pár častí som si vravel, že na Jima Carreyho nemá, ale postupne som mu prišiel na chuť, hrá to inak (je omnoho odpornejší zloduch) a po celom seriáli by som ho za Jima určite nevymenil, dal to parádne. Detskí predstavitelia skvelí, najmä predstaviteľka Sunny. (08.03.2021)

Naprosto geniální a Neil Patrick Harris si zaslouží Emmy. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 11 let a moc už si z nich přece jen nepamatuju, ale moje láska pro morbidní příběhy o sirotcích a psychopatickém strýčkovi přetrvala a Netflix dokonale zachytil atmosféru celého příběhu a se sarkastickým humorem nevýjimaje. Hudba Jamese Newtona Howarda je něco úžasného a prostě lahoda pro mé ucho. "And that's not how the story goes..." mi v hlavě bude znít dokud nedostaneme 2. řadu. (21.01.2017)

Netflix nám opět naservíroval jeden velice očekávaný seriál. Tentokrát jde o A Series of Unfortunate Events. Knižní série mě minula a film, kde hrál hlavní roli Jim Carrey, mě nijak neoslovil, takže jsem byl zvědav, jestli Neil Patrick Harris dokáže zachránit reputaci a já budu mít další přírůstek do watchlistu. A poměrně se zadařilo. Obsazení Neila Patricka Harrise byl skvělý krok. NPH je sympaťák a bez problémů dává zapomenout na Barneyho. Velice mě potěšil a bavil taky vypravěč v podání Patricka Warburtona. Jak už bývá zvykem, tak Netflix nešetřil a je to vidět na zpracování s povedenými kostýmy. Kladem je podobnost s Pushing Daisies a navrch se přidalo pár povedených vtípků a dětské postavy, které nejsou otravné (vyjma Klause), ale zdařilé. Přesto se najde pár mínusů. Tím hlavním je, že se schéma rychle zají a opakuje - Olaf vystopuje děti, už je skoro má a pak se od něho zase dostanou. A když se to opakuje tak často, tak to přestane bavit a být zajímavé. Možná mám ještě jednu připomínku – čekal jsem, že mě to chytne víc. Je to sice dobrá a kvalitní podívaná, jenže mě nic nenutí se pustit do dalšího dílu… (08.03.2017)