Dítě Bridget Jonesové

Pro člověka, co příliš nevyhledává romantické komedie, je to překvapení jako hrom. Bavil jsem se po celou dobu, příběh je ucházející a některé momenty byly opravdu velmi zábavné. Kdyby u toho ženské v kině nevzdychaly a netlemily se až přespříliš, byl by zážitek z filmu možná ještě větší. 80% (26.11.2016)

Velmi milé překvapení! Návrat k tomu, co na prvním díle milujeme. Dokonce se nebojím napsat, že se třetí díl rovná prvnímu.. Je to samozřejmě neobjektivní blbost, jelikož jde o situaci, kdy hlavní postavy známe roky a máme k nim už vypěstovaný vztah. A rádi je zase vidíme. Každopádně perfektní zábava na sobotu, legrace až do slz. Líbilo! :-) (18.09.2016)

Na tohle jsem se hrozně dlouho těšila. Dokonce jsem chtěla původně jít i do kina, ale z toho sešlo. Předčilo to veškerý mý očekávání. Bavila jsem se od začátku do konce. Dalo by se říct, že se mi to možná líbilo o něco víc než jednička. Než dvojka to bylo lepší určitě, o tom není pochyb. Ze začátku jsem se u týhle trojky obávala, že mi bude vadit, jak všichni zestárli, ale nakonec to ani nebylo tolik znát. Někomu by možná mohla scházet přítomnost Hugha Granta, ale mě ani ne. Určitě se podívám znovu. 95%. (09.12.2016)

Překvapení století (nebo teda alespoň tohohle roku), vůbec nic jsem od toho nečekala a byla jsem z toho vyloženě nadšená. Po děsivé dvojce si Bridget vylepšila reputaci asi tak o 150%. Sympatické staro(nové) obsazení dobře fungovalo, Daniel Cleaver tam přespříliš nechyběl a absurdních scén a vtipů tam bylo až až. Opět naprosto boží soundtrack a zasmála jsem se tak, jak jsem ani nedoufala. 5* (17.09.2016)

„Měníš katastrofy ve vítězství.“ Převážně úspěšný pokus natočit vkusnou romantickou komedii pro dospělé diváky, která dá zapomenout na otřesný druhý díl a zároveň vzpomenout na to nejlepší z žánrově sblížené produkce Working Title. Tvůrci se ovšem až příliš snaží naplnit velká očekávání, což se projevuje přemrštěnou stopáží (a z ní plynoucích potíží s tempem) a hraním na jistotu (např. efektní, ale ne moc efektivní zpomalené záběry nebo samoúčelné zapojování chytlavých popových písniček). Sledujeme v zásadě třetí variaci téhož příběhového vzorce, jehož naplňování je navzdory přidání nové neznámé (nenarozené dítě) od začátku do konce velmi předvídatelné. Film ovšem dokáže překvapit alespoň drobnostmi jako je vcelku věrohodné chování všech hlavních postav (Bridget konečně jedná v souladu se svým věkem), schopných reflektovat své idiotské chování (Jackova omluva za to, že lhal Markovi). Neporozumění dnešnímu světu internetových seznamek, fotografií koček připomínajících Hitlera, hipsterů a Pussy Riot sice není tak markantní jako ve filmech Marie Poledňákové, ale stejně je místy bolestivě znát, že tvůrci uvízli v jiné době a marně se snaží dohnat vlak. Nejlépe fungují časoprostorově univerzální vtipy na téma „muži vs. ženy“, z nichž si pro sebe většinu ukradla spolu-scenáristka Emma Thompson (skvělá hláška s porodem a hořící hospodou), na kterou si vzpomenete i pár dnů po projekci. Na nic moc dalšího zřejmě ne. 70% (16.09.2016)