Šílený Max: Zběsilá cesta

Hyperštýlová non-stop akčná jazda s úžasným drajvom a predstieraným obsahom. S postavami, ktoré definujú ich pohľady, mejkap a kostýmy. Klasik George Miller si trendy súčasných blockbusterov (prehlušujúci audiovizuál dôležitejší než dejová schéma) adoptoval do osobitej vízie postapokalyptického sveta (s ktorou nebodaj niekto iný dokáže nájst emocionálne spojenie?) a tú osadil tuctami nápaditých detailov, ktoré sú pre príbeh bezvýznamné, ale z diela ako celku robia (v spojení so spomenutým over-the-top drajvom) unikátny produkt filmovej zábavy. Detail hlavy, zdvíhajúcej sa z piesku, záberom roku. (22.05.2015)

Mad Max: Fury Road je nejprogresivnějším blockbusterem dekády. Kupodivu tak činí právě tím, jak moc je staromilecký. Žádné převratné hrátky s narací, bez novátorských CGI efektů - prostě ryzí radost z vyprávění, přímočarost. Všechny ostatní blockbustery okolo odcházejí na hambu, protože se ukazuje, jak jsou sterilní a generické ... Mám je rád, ale oproti Mad Maxovi působí jako chudí příbuzní. Miller předvádí film z jiné galaxie, galaxie auteurských megafilmů, které vymřely s odchodem Nového Hollywoodu. Někdo z Warner Bros. však jeho bizarní a maximalistické vizi post-apo světa uvěřil a daroval mu přes 200 mega. Miller z nich udělal něco tak božího, že jste to snad neviděli. Do detailu promyšlená výprava i děj (!), vysoustružená režie, nevídané ztvárnění žen - akčních hrdinek... Mad Max je opravdu film roku, možná i dekády, každopádně však jedna z největších událostí, kterou jsem kdy v kině viděl. (15.05.2015)

Motorizované akční peklíčko, kterému dodává krev Tom Hardy (a to doslova coby trasfuzák na kapotě) a hlavně jednoruká Charlize Theron coby Furiosa s drsným přístupem a zároveň sentimentem v oku. Hudbu přidá auto s bubeníky a nepříčetný heavymetalový kytarista, který z nástroje vrhá oheň. K tomu Miller připojí další desítky originálních nápadů, zábavně děsivá nomen omen pojmenování lidí i věcí (města Brokovice a Ropanov, drtikol, Rictus Erectus či tyčáci), občas zrychlenou akci evokující všudypřítomné šílenství, nabité honičky na začátku a konci, žádné směšné dialogy – jen minimum nutné konverzace, nekonečnou postapokalyptickou pustinu, témata jako rozpad civilizace, matriarchát nebo válka o ropu…a je z toho písečná road-movie desetiletí, kde nic jako bezpečnostní pásy, zdravý vzdoušek nebo vychlazené pivko neexistuje, neboť Pustině vládne zuřivost, vaši nádorovití parťáci a Aqua Cola./// Film však mohl být ještě víc nechutnější, odpornější a atmosférou zoufalejší. Navíc krev je kvůli filtrům a barevnému ladění méně konstrastní, ale vlastně není vůbec čas rány sledovat a nechat postavy fňukat, protože jde o téměř non-stop jízdu, v níž motory vytuněných aut přeřvou vše živé. [Kino, 2D s titulky, 2x] (13.05.2015)

Jirka Miler to i v požehnaném věku pořád ještě má, a když někdo po tom úchylném gerontovi hodí pár míčů, je schopen spáchat to nejperverznější postatpo porno s postiženými Australského automotoklubu, jaké kdy bylo k vidění. Duševně tentokrát zcela zdravý Tomáš Tvrdýy je sice přítomen pouze jako masturbující komparz v pozadí a zdaleka nemá ten pohled ani šmrnc šíleného Mela, ale i tak je to neuvěřitelná mela, kde se dvě hodiny jen drsně přiráží nárazník na nárazník, lačně se deflorují chladiče a pneumatiky, do zmutovaných obličejů lepkavě cákají ropné produkty a Karlík Teron je šukatelný i jako kluk. Dost se divím, že zdejší artoví panicové tolik hřímají nad absenci děje. Vždyť pokud byste nahradili auta a mutanty nagelovanými gayi, má to přesně tolik komplikovaných příběhů a zápletek, jako jejich oblíbená kulisa k milování s pravačkou. Já jakožto motorista jsem tedy leštil šaltrpáku jako zběsilý! (28.05.2015)

Kinematografie velkých atrakcí a efektů to u mě nikdy neměla jednoduché, obvykle stojí na chvostu mého zájmu - tak dobře, tu a tam se i já nechám zlákat třpitivými tretkami, jak např. dosvědčuje moje hodnocení prvních Pirátů z Karibiku. Potřebuju k tomu ale smysluplný příběh a zajímavě napsané postavy. U Zběsilé cesty příběh prakticky neexistuje, motivace postav je decentně řečeno chatrná a samotné postavy pak slouží jen jako nástroj režiséra pro modelování nekončící série akčních scén a vyvolávání těch nejjednodušších emocí. Představují pouhé řídící prvky ovládání dopravních strojů, jsou útočníky a oběťmi připravenými pro zábavu publika zemřít. Mytologie načrtnutého světa je v maximální míře redukována, je zkrátka zřejmé, že režisér nepočítá s tím, že by si u jeho filmu chtěl někdo klást otázky nebo nedejbože používat mozek. Nějakou logickou strukturu byste v jím zobrazeném světě hledali marně. Zatímco u nového cirkusu vidíte tendenci stavět z nekomplikovaných akrobatických čísel zápletku, vyprávět příběh a posunout se tak směrem k divadelnímu a filmovému umění, Mad Max naopak funguje na principu klasického cirkusového představení. Akční žánr se tady zbavil všech příměsí a obnažil ve své podstatě. Mad Maxe ocení divák zaměřený na dynamiku a akci, špičkovou akrobacii a choreografii. Cílovému divákovi může snímek nabídnout výbornou kameru a přehledný střih, krásné ženy, stroje se silnými motory a adrenalin. Což není málo a chápu, že mnohé příslušníky mužského pohlaví dokáže uvést do extáze. Já ale k filmovému zážitku potřebuji mnohem víc. Celkový dojem: 30 %. (15.08.2017)