Příběhy slavných - Série 1 (2000) (série)
Obsahy(1)
Mýtus a legenda, která neunesla podivnou svobodu a blbou náladu. 12. dubna 2004 uplynulo 60 let od narození básníka, prozaika a zpěváka Karla Kryla. Ostravské studio České televize, u příležitosti toho výročí, zařadilo do vysílání snímek Občan Karel Kryl z cyklu Nevyjasněná úmrtí. Na mýtus a legendu, která neunesla podivnou svobodu a blbou náladu vzpomínají v dokumentu scenáristy a režiséra Miloše Zábranského Pavel Landovský, Pavel Dostál, Ivan Magor Jirous, Vlastimil Třešňák, Václav Malý, Pavel Pecháček, Ivan Binar, Jan Kryl, Daniela Bakerová, Anastáz Opasek a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Klaunova zpověď poprvé: Děkuji, Karle! Tážeš se zač? Za vše! Za to, žes mi ukázal, jakou sílu může mít píseň. Za to, že jsem si i skrz Tebe uvědomil, jaké je to štěstí být Čechem, že je být nač hrdý a že je se oč rvát, nerezignovat před nespravedlností, nezaujímat postoje, ale stát! Za to, žes mi ukázal ty skryté krásy mateřštiny, že jsem se díky Tobě naučil též milovat svůj jazyk, hrát si s ním, jakožto s tím jazykem; zkrátka díky za to, žes byl a byls přesně tím, kýms byl! Svět, do něhož se rodí osobnosti tvého ražení, je ještě v pořádku, navzdory tomu, že občasně ryjeme držkou v zemi či jdeme jako ovce, my, cvičení lidé, mezi něž spadám i já, tedy možná, přeci jen jsi mne silně inspiroval, jako onen anděl , který ve starozákonních a vlastně i novozákonních spisech obracel mysl k tomu, co si pozornost zasluhuje, v tomto případě asi k boji za lepší zítřky, nebo ještě lépe dnešky. ()
Je tu všechno co tu má být. Vzpomínka na mého nejoblíbenějšího zpěváka, básníka, textaře a skladatele, Karla Kryla, několik ukázek z jeho před- i polistopadových koncertů a hlavně vzpomínky jeho přátel, jeho rodiny, i jeho blízkých kolegů. Dokument patří k řadě v seriálu Předčasná úmrtí a jedná se o velmi kvalitní kousek, kde se dozvíte dost zajímavých informací o tomto velikánovi české kultury. Je dobře, že se točí takové dokumenty a mělo by jich být víc. SPOILER: Ten konec, kdy zpívá před jásajícím publikem Anděla, to je nádhera.... ()
V umení, aj folkovom, milujem umelcov, ktorí napriek neľútostnému zubu času, nesú aj po rokoch buričsky zástavu nespútanej slobodnej duše, idúcej proti systému. Okrem rebelskej povahy je predpokladom obdivu istá miera talentu a umeleckej invencie. Kryl týmto nepochybne oplýval. Zbierka výpovedí jeho známych nedosahuje síce kvalít dokumentu Bratříček Karel (r. Krystyna Krauzeová, ČR/PR 2016), ale nevadí. Krauzeová ho tvorila vyše 20 rokov po smrti KK. Film M. Zábranského poskytuje pomerne živé spomienky - od smrti Kryla ubehli totiž len 4 roky. Najzaujímavejšie výpovede podáva, ako obvykle, Magor (I. M. Jirous). Sťažuje sa, že ani na pohreb ho nepustili. Väčšina ostatných pricmrndáva pateticky - oslavné ódy. Veľa nových faktov, okrem všeobecne známych, sa divák nedozvie. Vadilo prerušenie piesní po pár tónoch, ďalšou zbytočnou výpoveďou, komentárom. Okrem Magora alebo Anastáza Opaska. Priemernosť dokumentu dvíha charizma a charakter Krylovej osobnosti. Poznámka: Z prednovembrovej Slobodnej Európy mám dodnes uchovanú vlastnoručnú nahrávku básne na kazete, pomedzi ktorú bzučia rušičky: "Keď pluje loďka za loďkou, pijeme vodku s Voloďkou a bratstvo našich národov sa takto tuží. Voloďa býval barónom, teraz má salaš hore nad Hrónom a záhon ruží.". ()
Po svém návratu do republiky, přijel Karel na koncert i do svého rodného města. Jsem ráda, že jsem mohla být u toho, i když v jeho zdejším vystoupení už byla patrna jakási zatrpklost. Před stadionem na něho po koncertě čekaly davy lidí. Posluchači ho chtěli pozdravit a případně získat jeho podpis, ale on nepřišel. Byl to smutný návrat domů pro vlastence bez vlasti. Výstižný dokument o čestném člověku. ()
Chtít po českém nádoru, po slabošských, pokryteckých přizdisráčích, po médiích s korouhvičkou a pláštěm v prdeli, po ostudných jelitách, potrefených husách a zlodějích všeho druhu a dalších nových specializacích něco víc, by bylo zřejmě bláhové, nicméně jsem si naivně myslel, že nějaký projev úcty ke člověku, který se raději jako Čech ani narodit neměl (pro jeho dobro) alespoň někde zaregistruji. Ovšem jsem příliš málo zdegenerovaný (při vší skromnosti) dvaceti bolševickými léty a dalšími poplyšovými, takže ve mně nějakým záhadným způsobem zůstala iluze o tom, že inteligence, charakter, osobitost, slušnost, morálka a hrdinství v jakékoliv podobě si zaslouží respekt a uznání. Ona někdy pravda bolí, tak to zkrátka je. Což ovšem společně s naší národní vlastností, demencí, arogantním přehlížením očividného, zatímco však kontrolujeme zda stěrače opravdu stírají (bez nutné inspekce svěračů, tam je vše jasné), nejsme schopni pochopit. Pak tedy není divu, že si různé Janoušky, Grosse, vládnoucí zkorumpované kašpary, haranty píšící babyčka a bordel kam oko pohlédne zasloužíme. Bylo by tak snadné použít nějakou větu či dvě, verš či myšlenku od KK, která platí na tuhle konzumně zkurvenou dobu víc, než na doby jiné, ale bylo by to ode mě laciné, neoriginální a... zbytečné, já tedy nehodlám jakékoliv svini nabízet perly, proto jen jako neznámý Peytl zvolám "Nasrat, jó, nasrat"! A proč se tady vlastně exponuji? Chtěl jsem vřele poděkovat Čínské televizi, konkrétně ČT2, že ve svém prájm tájm (ve 4 ráno) uvedla tento pořad o bezejmenném Karlovi z Kroměříže. Nemůžu se dočkat dokumentu věnovanému Honzovi z Přelouče a jeho životnímu jubileu. Přijměte ode mě ještě tisíceré xié xié! V tomto kontextu se bojím úmrtí takových hvězd, jako je Hajlena Voráčková a dalších serebřit, protože to bude pokaždé vyhlášen státní smutek na tři roky a vyžadovány budou lidské oběti. Ještě že jsem z Pluta, vyžerte si to sami. ()
Reklama