Hostitel

Takto to dopadne ak sa niekto pustí do témy, na ktorú nemá. Ale najprv to pozitívne - Niccol vie aj s obmedzeným rozpočtom nakrúcať pekné obrázky, melancholická hudba dokáže navodiť príjemnú atmosféru, Saoirse Ronan ťaží z napísanej postavy maximum a potešia aj menšie roly pre Diane Kruger či Emily Browning. To horšie - nevierohodne vystavaný svet so spornými a klišovitými dejovými zákrutami trestuhodne plytvá potenciálom a zo sľubnej zápletky vyťahuje do popredia banálne, no popritom tradične Meyerovsky prepálené, vzťahy. Vlažné prijatie u divákov a kritiky ma vôbec neprekvapuje a nikto ma nepresvedčí, že je kniha údajne oveľa lepšia ako Twilight, čo tvrdili mnohé hlasy ešte pred premiérou. (27.04.2013)

Zpočátku jsem si myslela, že to bude nějaký únik mezi schizofrenické pacienty psychiatrické léčebny na nějakém ostrově a trochu jsem váhala, zda pokračovat ve sledování. Nakonec ani tak moc nelituji. Docela příjemné, romantické scifíčko s velepříjemnou hudbou, navozující stav vyslání mysli někam do éteru mezi hvězdy. Netypický příběh díky už zmíněnému hudebnímu doprovodu způsobil mé odevzdání se, relaxaci a soucítění s mimozemskou duší. (03.06.2018)

Chtěl bych ze zákonů tohoto světa vědět o hodně víc. Podívat se za hranice vytyčené oblasti místo přebytečných hloubavých chvil v jeskyni. Ale i přes většinou rozvážné tempo mi Niccol kápnul do noty. Tentokrát k tomu ani nepotřeboval svoje obvyklé vizuální i vyprávěcí triky, stačil mu skvělý Pintův soundtrack a fakt, že má před sebou neotřelý námět, který pod jeho rukama ožívá do opatrně hypnotické romantiky. Příběhy podle Stephenie Meyer přece vždycky vybočují mimo své žánrové ukotvení, takže už z přečtení premisy je jasné, že více než na sci-fi notu o invazi se bude hrát na mezilidské vztahy. A nemá cenu zastírat, že právě tam si mě Melanie a spol. získali. Nevšední několikaúhelníky, které jsou vedeny přes překvapení a občasná meyerovsky mile přepálená vyznání, mi do vkusu sedí pravidelně a při takhle sympatickém obsazení (s potenciální hvězdou budoucnosti Maxem Ironsem v čele) tomu ani nemohlo být jinak. Když jsem pak s čím dál větším potěšením sledoval sarkastické dialogy Mel s Wandou, došlo mi, že to u mě Hostitel zkrátka vyhrál. S výhradami, menšími přešlapy? Možná. Ale díky tomu, že má srdce na dlani, tak i vyhrát musel. (16.04.2013)

Kniha Meyerovky nebyla vyloženě špatná, aspoň prvních dvěstě stran, oproti stmívání jsem tam změnu zaznamenala, než se do toho nezapletla nějaká láska a pak spisovatelka opět sklouzla k tomu, co předváděla v sérii stmívání (s ještě větší dávkou sebeobětování a sebemrskačství hlavní hrdinky, než v již zmiňované). To co v knize nebylo špatně popsané byl rozvíjející se vztah Melanie a Poutnice a pak jak se dostala k lidem do jeskyně a jak si získávala jejich důvěru. Bylo to dlouhé, pomale se rozvíjející a právě proto celkem snadno uvěřitelné. Ve filmu to bylo jak kdyby s nima byla týden a už se všema byla nejlepší kámoš. To co v knize bylo dobré, to ve filmu buď vůbec není nebo je to změněné tak, že už to s původní "scénou" nemá téměř nic společného. Ubrala bych záběry na šutry a přidala bych víc scén o právě hlavní hrdince, kterak se se všemi zbližuje. A hlavně, po nějaké chvíli Wanda v knize již vůbec nepůsobila jako duše, ale jako člověk, se všema emocema a citama. Nevím jestli to byl záměr, ale ve filmu pořád působila jako ufon. Jsem zklamaná, protože z knihy sem úplně zklamaná nebyla (kromě toho, že Meyerová nadměrně užívá věty jako: Působí mu to bolest, zabolelo mě to, nechci mu způsobovat další bolest a její asi nejoblíbenější: Zalapala jsem po dechu, zalapal po dechu, zalapali po dechu. Steph, choď na kurzy s názvem: Učíme se psát knihu.). (17.04.2014)

Myslíš, teda trp! Chcem vidieť Andrewa Niccola, ako sa tváril pri prvom čítaní Meyerovej veldiela, a aké prášky bral pri jeho prepisovaní do scénáru :-D Hostiteľ je obsahovo plochý a produkčne vypadá ako pilotný diel priemerného seriálu (papundeklové jaskyňné interiéry, do strieborna odfarbené „futuristické“ autá). Z akéhokoľvek logického i myšlienkového hladiska totálne sprasená a znásilnená sci-fi téma „lupičov tiel“, ešte zbytočne rezaná twilightovským motívom rozhodovania sa medzi dvomi chalanmi... Publikum sa bavilo na miestach, ktoré boli myslené vážne, až duchaplno (záver). William Hurt sa za evidentne vysoký honorár vracia k mentorskej, otcovskej roli z Vesnice. Diane Kruger to v bielom sluší a ako jediný prvok vo filme ma ako-tak tešila (výzorom). Asi len za ňu druhá hviezda. Úspech Twilightu chápem, prvý sa mi dokonca páčil, ale toto je fakt mimo. Pustite si radšej Bayov Ostrov - má myšlienku, sympatických a dobre hrajúcich hercov, je rýchly, dizajnérsky vypiplaný a má perfektnú over-the-top akciu. Hostiteľ nemá NIČ. (26.03.2013)