Hostitel

Další pohádka z pera Stephenie Meyer. Je zajímavé, že podle jejich románů se ještě nepodařilo ani zručným režisérům natočit alespoň průměrný film, Andrew Niccol je schopný režisér, ale Hostitel dobrý film není. Občas se film snaží prohodit nějakou tu myšlenku, která by asi měla vést k zamyšlení, ale celé je to zabalené v tak banalním kabátu. Chování postav nedává smysl, bylo by velmi těžké spočítat, kolikrát jsem měla chuť se někam propadnout, když už jsem opravdu nedokázala vydržet, co postavy dokázaly dostat z úst. Muži by se filmu měli vyhnout obloukem, na nějaké akční sci-fi rovnou zapomeňte, tady se většina filmu odehrává v jedné jeskyni, kde jsou v jednom těle uvězněny dvě dívky, a každá miluje jiného kluka, takže budete muset sledovat, jak jedna dívka chce políbit toho, ale ta druhá to nechce, chce totiž líbat toho druhého a o tom jsou samozřejmě i jejich společné dialogy. Snažila jsem se alespoň pochopit to některé ženské publikum, najít tam něco v té romantice, ale nic, ten trojúhelník (čtyřúhelník) je strašně trapný, nenašla jsem tam nic uvěřitelného, vztah dvou lidí nemá začátek a nemá žádný vývoj, prostě je to děsně prázdné, jako vše, co jsem od Stephenie Meyer viděla. Ne, už se nikdy nenechám ukecat, abych šla do kina na cokoliv, co napsala tato žena. (07.04.2013)

Osobitý režisér Andrew Niccol a knižní předloha od autorky "Stmívání", která tentokrát kýčovitou romanci s hloupými puberťáky vkládá do plytké sci-fi podoby. Děsivé už na první pohled a výsledek je ještě horší. Když jsem před nedávném viděl nevýraznost "After Earth", kterou se absolutně odrovnal dříve geniální Shyamalan, říkal jsem si, že jsem již dlouho neviděl tak špatnou vysokorozpočtovou sci-fi. "Hostitel" však překonává vše a padá na hubu v oblasti herců, výpravy, scénáře i samotné režie. Příšernost, která se díkybohu jen stěží zaplatila a tak věřím, že nevznikne nová série po vzoru již zmíněného "Stmívání". (10.10.2013)

Chtěl bych ze zákonů tohoto světa vědět o hodně víc. Podívat se za hranice vytyčené oblasti místo přebytečných hloubavých chvil v jeskyni. Ale i přes většinou rozvážné tempo mi Niccol kápnul do noty. Tentokrát k tomu ani nepotřeboval svoje obvyklé vizuální i vyprávěcí triky, stačil mu skvělý Pintův soundtrack a fakt, že má před sebou neotřelý námět, který pod jeho rukama ožívá do opatrně hypnotické romantiky. Příběhy podle Stephenie Meyer přece vždycky vybočují mimo své žánrové ukotvení, takže už z přečtení premisy je jasné, že více než na sci-fi notu o invazi se bude hrát na mezilidské vztahy. A nemá cenu zastírat, že právě tam si mě Melanie a spol. získali. Nevšední několikaúhelníky, které jsou vedeny přes překvapení a občasná meyerovsky mile přepálená vyznání, mi do vkusu sedí pravidelně a při takhle sympatickém obsazení (s potenciální hvězdou budoucnosti Maxem Ironsem v čele) tomu ani nemohlo být jinak. Když jsem pak s čím dál větším potěšením sledoval sarkastické dialogy Mel s Wandou, došlo mi, že to u mě Hostitel zkrátka vyhrál. S výhradami, menšími přešlapy? Možná. Ale díky tomu, že má srdce na dlani, tak i vyhrát musel. (16.04.2013)

Ani nevím jak začít tenhle komentář. Vím, že se mi to líbilo. Líbilo se mi to moc. V očekávání všelicos jsem šla do kina s myšlenkami typu "na csfd to má 60", "napsala to Meyer", "Ta kniha má 550 stran, ach jo, to abych začla rychle číst". A hleďme. Z 550 (už přečtených) stran se stalo dobře sestříhané i celkem dobře vygradované dílo. Nesouhlasím s polovinou komentářů tady. Že to nemělo akci? Dle mého teda mělo. Až se budu chtít podívat na vybuchující talíře v titanicu, pustím si něco od Michaela Baye. Třeba sračkoidní druhý díl transformers. Že je druhá půlka filmu tlachání? Neřekla bych. Saoirse (kterou nemám ráda) hraje perfektně. V půlce filmu se možná někomu stane, že začne mít rád Poutnici víc než Melanie. Diane Kruger se tváří adekvátně duši, kterou má v sobě. William Hurt na mě působil skvěle. Pak tu máme milostný trojúhelník. Ovšem není afektovaný jako v TW (srovnání se tu prostě nabízí), nýbrž pěkně postavený - něco ve stylu Stargate Jolinar - Samantha - Martouf s Lantašem - Jack. Já dávám přednost Ianovi, už jen pro tu jeho božskou tvářičku. Z kina si navíc odnáším dvakrát brekot (při té oběti, i při závěrečné řeči Poutnice - ano bylo to postaveno aby se brečelo a já to fakt nevydržela) a otevřenou pusu při pohledu na vnitrohorní obilné pole. Bože to bylo fakt fantastický. Na závěr všemi očekávané klišé - Poutnice dostane nové tělo. Jsem ráda za toto krásné klišé, i když jsem se musela párkrát v kině v duchu ujistit - Je to Meyer, nenechá jí zemřít. (výběr herečky se mi nelíbil, ale čert to vem). A pak je tu jedno zajímavé srovnání. Stejně jako v Twilightu nakonec Meyer sebrala postavě jedinečnost v tom, že vytvořila duplicitní charakter. V TW působil příchod indiánského křížence uměle až trapně. Byl jako laciné potvrzení děje, které mělo postavám zajistit štastný život až do nekonečna. Nicméně v Hostiteli se "přeběhlík" dokonale vyjímá. Musím říct, že mě to fakt překvapilo a nečekala jsem to. Skvělej konec. Takže dávám pět hvězd a pravděpodobně nadhodnotím o jednu kvůli zdejším dementíkům. Na druhou stranu ta hudba a enviromentální podtext... To si mě získá vždy. Já totiž hodnotím podle toho, co ve mě film zanechá. Nezajímají mě autoři, režiséři ani herci. Když se mi to líbí, tak se mi to líbí a tohle se mi setsakra líbilo. Pro mě je tenhle film vyjímečný - protože je s ním spojený můj nový život. (29.03.2013)

Když mi bylo souzeno dožít se toho, že lidé prchají před socialismem do Ruska, tak jsem se nevyhnutelně musela dožít i koktejlu Invaze lupičů těl a Stmívání. Hostitel parazitické neDuše paní Mejerové Andrew Niccol se naštěstí nevzdal bez lítého boje a díky němu je výsledkem jenom přiblblost místo meziplanetární katastrofy... (26.04.2013)