Hostitel

Myslíš, teda trp! Chcem vidieť Andrewa Niccola, ako sa tváril pri prvom čítaní Meyerovej veldiela, a aké prášky bral pri jeho prepisovaní do scénáru :-D Hostiteľ je obsahovo plochý a produkčne vypadá ako pilotný diel priemerného seriálu (papundeklové jaskyňné interiéry, do strieborna odfarbené „futuristické“ autá). Z akéhokoľvek logického i myšlienkového hladiska totálne sprasená a znásilnená sci-fi téma „lupičov tiel“, ešte zbytočne rezaná twilightovským motívom rozhodovania sa medzi dvomi chalanmi... Publikum sa bavilo na miestach, ktoré boli myslené vážne, až duchaplno (záver). William Hurt sa za evidentne vysoký honorár vracia k mentorskej, otcovskej roli z Vesnice. Diane Kruger to v bielom sluší a ako jediný prvok vo filme ma ako-tak tešila (výzorom). Asi len za ňu druhá hviezda. Úspech Twilightu chápem, prvý sa mi dokonca páčil, ale toto je fakt mimo. Pustite si radšej Bayov Ostrov - má myšlienku, sympatických a dobre hrajúcich hercov, je rýchly, dizajnérsky vypiplaný a má perfektnú over-the-top akciu. Hostiteľ nemá NIČ. (26.03.2013)

Silně věřím, že knížka bude obdobnej paskvil jako ta druhá, slavnější břečka od Meyerové, ale můj milovaný Niccol prostě umí (Simone, In Time a Obchodník se smrtí jsou filmy, které jsem viděla nesčetněkrát) a ač jsem se obávala, natrhl mi obě zorničky i s The Host (až mi z toho málem zmodraly). Tahle báchorka o soužití a nesoužití mimozemšťánků s lidma mě setsakramentsky chytla (ačkoli ve mně se člověk nevyzná, líbilo se mi i Bojiště země s Travoltou), sem tam nějakej blábol se dal krásně přejít, jelikož zbytek prostě bavil, Diane Kruger nešlo nefandit, i když byla za svini a cameo Emily Browning se mnou cuklo jak neočekávanej orgasmus. Přiblble se usmívám ještě dvacet minut po dokoukání. 80% (20.08.2013)

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ale nakonec mám pocit, že se mi to nelíbilo ani na ty slabší čtyři, takže hodnocení dopadlo takto. Z nějakého důvodu si ale myslím, že kdybych byla schopná přečíst celou knížku, možná by na mě i ten film udělal trošku lepší dojem. Jenže jsem se dostala jen tak do čtvrtiny a od té doby leží knížka opuštěně na poličce. Zkrátka mě to nechytlo tolik jako Twilight stejné autorky. A to i přesto, že to má zajímavý námět. Film se mi hlavně tím svým trošku vynuceným happy endem zdál nějak přitažený za vlasy - a to je co říct, když to srovnám s tím, že Twilight na mě udělal dost jiný dojem. Ale je to možná i tím, že Twilight má téma tak nějak čistě fantastické (upíři, vlkodlaci...), takže ta přehnanost k tomu podle mě nějak patří. Ale u Hostitele se mi zdá námět trochu víc zasazený do reálného světa a zkrátka působí skutečněji (ano ano, já vím, jde o budoucnost a o mimozemšťany, ale tyhle věci jsou pro mě zkrátka víc skutečné než "upíři zářící na slunci" :D heh...) Takže určitým způsobem na mě ten konec působil klišovitěji než celý Twilight, i když to zní asi divně. Každopádně, Saoirse Ronan je sice mladá herečka, ale hrát naštěstí umí, což je plus. Na druhou stranu mi ale nebyl sympatický ani jeden z dvou hlavních mužských protagonistů (Jared a Ian). Oba působili jako mužské postavy tak nějak uboze. Čekala bych aspoň od jednoho z nich větší charisma. ~(3,4★)~ (21.04.2013)

Je to strašlivě, ale opravdu strašlivě hloupý film. Ale asi je na místě vinit knižní předlohu a to ztělesněné zlo, co jí napsalo. Celý ten koncept dvou osob v jednom těle, kde každá osoba jakože miluje někoho jiného, z čehož vznikají 'silné' a 'komické' scény, to je trochu mimo mě. A taky když někoho miluju, tak ho zmlátím, protože má jinou barvu očí, že ano. Navíc jsem asi divná, ale jsem team mimozemštani, protože žít v komunitě, kde se nelže, nejsou války a všechno je zadarmo? Hned bych do sebe poslala toho bílýho tisíc let starého pavoučka, který by mě změnil na holčičího Elijaha Wooda. (08.05.2013)

Nápad s dvěma ženami v jednom těle by se jistě dal využít k srdceryvnému (bez ironie) vyprávění o tom, jak těžké je pro dospívající dívku být sama sebou, nelpět na povrchu a věřit svým pocitům. Nestalo se. Co se stalo, je kýčovitá, trapně doslovná vykrádačka novohollywoodského dramatu Wanda a zároveň výstižný produkt společnosti spektáklu, v němž musí být pro potěchu oka vizualizovaná i duše. Hrdinka Hostitele (neměla by to být spíše Hostitelka?) po většinu podivuhodně nedramatického filmu putuje svým vnitřním světem, přičemž s orientací jí vzhledem k emocionální labilitě musí pomáhat „racionální“ mužské postavy. Nevadilo by, jak málo se toho ve filmu za dvě hodiny přihodí („ženská“ neakčnost by naopak mohla sloužit za důkaz ideologické podvratnosti), kdyby jeho myšlenkové podloží nebylo tak blboučké. Úzkosti postmoderní společnosti (strach z přistěhovalců, potřeba návratu k jednoduchosti westernových mýtů, emocionální odtažitost přetechnologizovaného světa, útěk od globálního k lokálnímu) jsou nejenže prezentovány v midcultovém balení bez jakékoli znepokojivosti (když se objeví krev, je to malý svátek), ale navíc nám tvůrci hnedle nabízejí pohádkově banální řešení, která jen podporují falešnou iluzi, že vlastně není důvod k obavám a postačí, když se všichni budeme milovat a množit. Na každý z nemnoha kladů (pár působivých záběrů, náznak vizuálního konceptu, doktor s vizáží Obamy) připadá minimálně pětinásobné množství důvodů, proč se tomuhle urážlivě zploštělému příběhu o citové rozpolcenosti mladistvých raději vyhnout (robotické herectví nejen mimozemšťanů, ale i pozemšťanů, žádná gradace, žádné napětí, několik konců a hlavně neodbytný pocit, že se někdo snaží udělat z komára sakra velkého velblouda). Apendix: Fanynky a fanoušci Twilightu nechť můj komentář a hodnocení klidně ignorují. 30% (25.03.2013)