Hostitel

Ježíšmarjá, dyť je to zase ten tvajlajt v bleděmodrým! Člověku se chce skoro rvát vlasy z hlavy, jak pitomý film tohle je. Stephenie Meyer je ještě horší autorka než jsem myslel, pokud je podepsaná pod předlohou téhle sračky. Hostitel je až zarážejícím způsobem prost nějaké původní invence, není to nic než přežvejkání tisíckrát ohraných klišé a provařených motivů odjinud. Je to vysloveně komerční produkt nejhoršího kalibru, který je až nesnesitelným způsobem povrchní a u něhož jsou nějaké nároky na filmařské kvality až na druhé koleji. Jediným smyslem téhle mainstreamové produkce je vytáhnout nějaký ty chechtáky z peněženek přesně vymezené cílovky, která tenhle biják lajkovala na Facebooku už dlouhé měsíce před premiérou. Och, až budou zase v práci rozdávat lupeny na další film pro intelektuálně nekomplikované teenagerky, klepněte mě někdo konečně přes prsty, ať se na to fakt už vyseru, jinak mě další podobná projekce vážně připraví o rozum. (28.03.2013)

Chtěl bych ze zákonů tohoto světa vědět o hodně víc. Podívat se za hranice vytyčené oblasti místo přebytečných hloubavých chvil v jeskyni. Ale i přes většinou rozvážné tempo mi Niccol kápnul do noty. Tentokrát k tomu ani nepotřeboval svoje obvyklé vizuální i vyprávěcí triky, stačil mu skvělý Pintův soundtrack a fakt, že má před sebou neotřelý námět, který pod jeho rukama ožívá do opatrně hypnotické romantiky. Příběhy podle Stephenie Meyer přece vždycky vybočují mimo své žánrové ukotvení, takže už z přečtení premisy je jasné, že více než na sci-fi notu o invazi se bude hrát na mezilidské vztahy. A nemá cenu zastírat, že právě tam si mě Melanie a spol. získali. Nevšední několikaúhelníky, které jsou vedeny přes překvapení a občasná meyerovsky mile přepálená vyznání, mi do vkusu sedí pravidelně a při takhle sympatickém obsazení (s potenciální hvězdou budoucnosti Maxem Ironsem v čele) tomu ani nemohlo být jinak. Když jsem pak s čím dál větším potěšením sledoval sarkastické dialogy Mel s Wandou, došlo mi, že to u mě Hostitel zkrátka vyhrál. S výhradami, menšími přešlapy? Možná. Ale díky tomu, že má srdce na dlani, tak i vyhrát musel. (16.04.2013)

Zpočátku jsem si myslela, že to bude nějaký únik mezi schizofrenické pacienty psychiatrické léčebny na nějakém ostrově a trochu jsem váhala, zda pokračovat ve sledování. Nakonec ani tak moc nelituji. Docela příjemné, romantické scifíčko s velepříjemnou hudbou, navozující stav vyslání mysli někam do éteru mezi hvězdy. Netypický příběh díky už zmíněnému hudebnímu doprovodu způsobil mé odevzdání se, relaxaci a soucítění s mimozemskou duší. (03.06.2018)

S hostiteli je život krásnější, plnohodnotnější a zamilovanější. Lidstvo se ocitlo na pokraji vyhynutí. Melanie Stryder je jedna z mála posledních, která se odmítala podrobit, a tak jí byl do těla vpraven mimozemský cizopasný druh. Od neinfikovaného člověka se dá na první pohled ten s implantátem rozeznat jen podle nápadného zabarvení duhovky. Melanii však zůstaly ještě její vzpomínky a své duše i těla se odmítá vzdát, i přesto, že se v jejím těle usídlila Duše jménem Poutnice, z nichž se nečekaně stanou spojenkyně. Když se jí z laxně hlídaného komplexu podaří utéct, vydá se za svými příbuznými do pouště a také za svým milovaným Jaredem, kterého si pamatuje už jen z kratičkých útržků vzpomínek, ale všichni k ní nemají důvěru. Mají se totiž před nevítaným mimozemským parazitem na pozoru, svoji komunitu si pečlivě střeží a bojí se případného vyzrazení nemilosrdné Pátračce, která už slídí kolem, a má metody, jak si podmanit lidský druh. Naštěstí se další Twilligt nekonal, ale podle zmateného psaní autorky ságy Stephenie Meyer zase až tak vyhráno není, přestože tento film je snesitelnější. No, neradujte se předčasně, je to taky ultra banalita v podobě sladce tekoucí "limonádky", která scifi žánr nijak neobohatí. Předně myšlenka hostitele je málo propracovaná a poměrně nedomyšlená. Film se dal přežít jen, že si ho do parády vzal Andrew Niccol, který zřejmě podnikl určitá opatření, možná i úpravy, aby film nebyl úplně debilní. I tak se divím, že Niccol, jinak tvůrce sofistikovaných scifi, zrovna projevil zájem o zcela naivní látku, ačkoliv jistý potenciál tady je. A Niccol z toho neudělal film plný zoufalých a neposlouchatelných dialogů, ale scifi až s téměř s filosofickým rozměrem, co nevyzní právě pro ten nastrčený milostný motiv, který připomíná nejhorší díla Rosemundy Pilcher. Slušná technická stránka se ukáže v nemnoha akčních scénách, mimozemský druh však působí jako by už na něj nezbyl rozpočet, a ani žádná maskérská preciznost se nekonala, když se infikovaný jedinec odbyl jen barevnými kontaktními čočkami. Film se na dvouhodinovou minutáž dokonce i často vlekl, většinu času se totiž děj odehrával v jeskynních prostorech, kde se prakticky nic nedělo. Jen scény mimo jeskyně měly drajv. Jinak nutno dodat, že ten, kdo ve filmu pochopí úplně všechno, je génius. Pravda, Niccol to mohl víc rozjet a rozparádit, ale celkově jsem čekal větší pohromu. A ze Saoirse Ronan se vyloupla docela hezká holka, tedy vzhledem k tomu, jaká šeredka to dřív byla. 60% (14.05.2013)

Konečně po dlouhé době nějaký film, který opravdu za něco stál. Myšlenka mimozemšťanů, kteří ovládnou lidské tělo zprvu nenaznačovala, že by mohlo jít o něco velkého, ale postupem času jsem se do toho dostal a bylo to skvělý. Hlavně ta hudba byla božská. Dokonale pasovala do každé situace a to se nestává zase tak často, asi hlavně díky ní jsem se nakonec rozhodl pro maximální hodnocení. Romantická část by se nemusela rozvíjet tak moc, stačilo trochu ubrat, ale filmu to nijak zvlášť neuškodilo. Škoda že se netočí takových filmů víc. (02.10.2013)