Jmenuji se Oliver Tate

Nutno smeknout před Richardem Ayoadem, jelikož natočil velice originální(samozřejmě ne příběhově, spíše "obalově") celovečerní debut. Na druhou stranu jsem po zhlédnutí cítil spíše rozporuplné pocity, než bezbřehé nadšení. Je ale fakt, že ona originalita a dokonalá retro atmosféra filmu převládá a tak to hodnocením spíše někde mezi 3 a 4 hvězdami. Možná ani nejsem dostatečně stavěný na tenhle druh humoru, jelikož při scénách v nichž se kinosál rozezvučel smíchem, jsem se spíše pouze letmo pousmál. Určitě ale tahle neotřelá lovestory spojená s dospíváním stojí za návštěvu kina. Knížní předlohu jsem nečetl a až dodneška o ní ani neslyšel. PS: Ve Walesu jsem před lety byl a rozhodně to tam takhle ošklivě nevypadalo. (08.06.2011)

Nepohltilo ma to. Indie až na koreň. Afektované, preštylizované, absurdné, prepletené voiceovermi, plné referencií na veci, čo ťažko môže nejaký 15-ročný chalan poznať/pochopiť (Jung, Shakespeare, Catcher in the Rye, Nietzsche...) a pravdaže s indie gitarovou hudbou a švihnutými postavami. Trochu nevydarené cvičenie na tému Wes Anderson. (08.08.2014)

Richard Ayoade je výborný komik, sľubný režisér a trošku slabší scenárista. Ponorka je pekne natočená a zostrihaná, a technická stránka vôbec obsahuje množstvo nápadov, podporených príjemným pesničkovým soundtrackom. A herci tiež robia čo sa dá. Najviac ma pobavila asi Sally Hawkins v úlohe matky - dokonale reálna a ujetá postava, navyše výborne zahraná. Jediný problém je potom práve v tom scenári. V maličkostiach funguje (predstavy hlavnej postavy, alebo vtipy - každý jeden rozosmeje...), je ale dosť jednoduchý a aj cez neustálu snahu o opak, ani nie moc originálny. Ayoade donekonečna rozoberá názory a životné postoje hlavnej postavy a občas zabúda na dej, a tiež sa miestami opakuje; spojenie všetkých tých detailov, hudby a hercov zanecháva ale silnejší dojem. 70%, čisto z hladiska zábavy skôr 4*. (21.03.2012)

Hudba: Andrew Hewitt úvod a první část (film je rozdělen na dva party) je skvělý a mé fanouškovské srdce zaplesalo, když po dlouhé době opět vidělo film, který civilním a vtipným způsobem řeší školní lásku a outsidera, který "tichým hlasem" provází filmem (film podobného ražení jsem dlouho neviděl a trochu se mi po něm stýskalo). Když se film dostane do druhé části, kdy řeší problémy rodičů, bohužel se dostává do mírné křeče a už není tak lehký jako v předešlých scénách. I přesto- příjemný zážitek. (08.06.2011)

Submarine (moc teda tenhle nazev nechapu) se snazi bejt desne jina a originalni romanticka komedie, ale vysledek je spis divna tragikomedie. Kostra pribehu je pritom klasicka, kluk ma problemy s pritelkyni a jeho rodice uz spolu moc nevychazej, z cehoz je na nervy. Jenze na tohle je nabalena spousta wtf zaberu, ktery, jak kdyby vypadly z jinyho filmu, do toho naprosto mimozni dialogy a ani jedna postava tu neni vicemene normalni. Vevodi tomu hlavni hrdina, kterej by si mohl jit bez problemu zahrat do Omenu Satanovo synacka. Jasne, obcas je to zabavny, na to, ze Richard Ayoade vicemene timhle rezijne debutuje to je i solidne natoceny a obcas to funguje i jako takova exkurze do duse pubertaka (jakkoliv stupidne to ted zni), ale je to proste prilis divny a to bohuzel ne tim spravnym zpusobem. (25.10.2011)