Strom

Harmonická lyrika, prostý symbolismus i palčivé drama o ztrátě a smutku. Vynikající výkony Charlotte Gainsbourgh a mladičké Morgany Davies, nádherně "houpavá" kamera, procítěný hudební doprovod a přes zdánlivou jednoduchost snímek, o kterém lze dlouho přemýšlet. Nějak takhle si představuji otevřené a inteligentní drama. (27.11.2010)

,,MÁME MOŽNOST VOLBY MEZI TÍM, JESTLI BUDEME ŠŤASTNÍ ANEBO SMUTNÍ“..... /// Film o vyrovnání se se ztrátou manžela a táty a problémy, které přináší každého snaha dělat to po svém. K tomu se přidává poetika STROMU, který funguje jako symbol pro spojení s milovanou osobou, je z něj krásnej rozhled a hraje sympatickej hudební doprovod. Film o okamžiku, kdy živí zjistí, že by měli žít mezi živými není rozhodně špatnej. Zajímavá kamera, Austrálie, herecké výkony (Simone). Někdo by sice klidně mohl napsat, že Dawn je kráva, kterou rozumovými schopnostmi převyšuje kdejakej fíkovník, ale tady jde O TEN OKAMŽIK!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Judy Pascoe číst nebudu (i když by zřejmě nabídla víc toho, co jsem očekával). 2.) Rád se dívám na strom. 3.) Chystám se dělat v Austrálii instalatéra a nevím, co je jejich noční můrou. 4.) Syna mám, mám i dům a teď se vedle něj chystám vysadit fíkovník (strom). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.06.2011)

Strom je moc hezký, lyrický film a Julie Bertucelli moc dobrá filmařka. Pokud máte rádi příběhy, u nichž se smíte trochu zamyslet, je to snímek pro vás. Mě tohle podobenství o kořenech, které vás drží v zemi až tak pevně, že jednou nadejde den, kdy je přeci jen budete muset vyrvat a vydat se vstříc dalšímu osudu, velmi vzalo za srdce. (25.03.2011)

Otec rodiny zomiera a jeho dcérka sa rozpráva s veľkým figovníkom pred domom, lebo verí, že v ňom ďalej žije otcov duch. Mama sa snaží ďalej žiť svoj život, ale postupne aj v nej klíčia nádeje, že ten strom je neobyčajný. A tak sa v dobrom i v zlom stane stredobodom rodinného života... Je to typický festivalový film na jedno pozretie, ktorý buduje na "dráme každodenného života", bez veľkých slov a dejových zvratov. Napriek tomu, že východisková situácia je bolestná, atmosféra filmu je pozitívna, nabitá letom, slnkom a detsky zjednodušeným pohľadom na svet. (07.11.2010)

Značně sentimentální film o jednom umanutém frackovi, který potřeboval pořádně seřezat, umístit vkleče do rohu na hrách a každý večer před spaním vrazit jednu velmi dobře mířenou facku. Pokud by se ani po této léčbě Simone nesrovnala, následoval by diagnostický ústav. Kult nedotknutelnosti dítěte, které může dospělým skákat třebas po hlavě, mě skutečně hněte. A jestli ten film byl i o něčem jiným? Promiňte, nevím, nevšimla jsem si, vše se podřizovalo smradovi jménem Simone. (28.10.2014)