Strom

The Tree je poeticky film o tom, jak se lide dokazi vyrovnat s tim, kdyz z jejich sveta nekdo blizky odejde. Ze to neni vzdycky uplne jednoduche dokazuje australska rodina. Peter nezemre nasilnou smrti, jak tvrdi distributor, ale spis nestastnou nehodou, jejiz svedkem je nejen dcerka Simone, ale i zbytek cele rodiny a zejmena obrovsky strom. Jako by to byl jeden z tech baobabu, co mel princ na male planete. Rodina se stromem zije ve spokojene (?) symbioze. Vse se zmeni az ve chvili, kdy strom zacne rodinu ohrozovat. Nejde ale o zadny horor, ale spis o metafory a podobne veci. No a snad prave proto, ze se film snazi nabidnout jakesi intelektualno, by se dal oznacit jako artovy. Je ale zase dost artovy? Podle me ma totiz The tree minimalne jednu chybu: chybi mu cilova skupina. No a pokud jde o muj osobni postoj, tak se mi nelibi herecky projev Ch. Ginsburg, a prave proto jednu hvezdu musim strhnout. Snad kdyby ve filmu hrala jina herecka... ale nehraje. A protoze jde o film predevsim jednoho herce, tak pro me bohuzel, ale nesplnil moje ocekavani.. (15.09.2011)

Charlotte Gainsbourg je herečka, že by jeden řval. Natočila s Trierem Antkrista, a protože to byla depresivní zkušenost, vrhla se na film zcela pitomý. Snad aby si odpočala, ale zároveň nevyšla z formy. Jinak si to vysvětlit neumím. Z každého slova, které ve filmu zaznělo byl cítit scénář. A to ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Plytkost se tu řešila velmi kuriózním způsobem. Od nesnesitelně nezmlácené (výchovně) dcerušky až po moudra z kterých by se dala uplést oprátka pro vkus, zdegenerovaně mrtvý a proto tak líbivý (nehýbe se, nepřekvapuje). Ve třetí čtvrtině filmu jsem už začal hýkat smíchy. Vztahy v rodině, na kterých byl film postavený, začaly se jen tak pro dramatický efekt bortit, odkládaly se na vedlejší kolej, protože už prostě překážely a vrhlo se s malým, ale přeci rozpočtem na suchozemské ztvárnění potopení Titanicu. A do toho všeobkolopující ekošílenství. A strom. Samozřejmě. Strom. Ten obří, láskou opředený strom, do kterého se reinkarnoval žárlivý fotr. Tupost. Vrcholná. (07.10.2011)

Film s magickou atmosférou. Příběh o tragické ztrátě a vyrovnávání se s ní zbytečně netlačí na pilu a laciné ždímání emocí. Místo toho ohromí krásnou kamerou, hudbou a (vůbec si nepamatuji, kdy jsem naposledy psal o tomto tak důležitém filmovém atributu) dokonalým zvukem. Díky této kombinaci si prostě připadáte, že jste "tam" - uprostřed Austrálie v koruně stromu. Výkony dětských herců berou dech, výborná Charlotte Gainsbourg je třešničkou na dortu (Marton Csokas má pouze malou roli). (27.11.2010)

Značně sentimentální film o jednom umanutém frackovi, který potřeboval pořádně seřezat, umístit vkleče do rohu na hrách a každý večer před spaním vrazit jednu velmi dobře mířenou facku. Pokud by se ani po této léčbě Simone nesrovnala, následoval by diagnostický ústav. Kult nedotknutelnosti dítěte, které může dospělým skákat třebas po hlavě, mě skutečně hněte. A jestli ten film byl i o něčem jiným? Promiňte, nevím, nevšimla jsem si, vše se podřizovalo smradovi jménem Simone. (28.10.2014)

,,MÁME MOŽNOST VOLBY MEZI TÍM, JESTLI BUDEME ŠŤASTNÍ ANEBO SMUTNÍ“..... /// Film o vyrovnání se se ztrátou manžela a táty a problémy, které přináší každého snaha dělat to po svém. K tomu se přidává poetika STROMU, který funguje jako symbol pro spojení s milovanou osobou, je z něj krásnej rozhled a hraje sympatickej hudební doprovod. Film o okamžiku, kdy živí zjistí, že by měli žít mezi živými není rozhodně špatnej. Zajímavá kamera, Austrálie, herecké výkony (Simone). Někdo by sice klidně mohl napsat, že Dawn je kráva, kterou rozumovými schopnostmi převyšuje kdejakej fíkovník, ale tady jde O TEN OKAMŽIK!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Judy Pascoe číst nebudu (i když by zřejmě nabídla víc toho, co jsem očekával). 2.) Rád se dívám na strom. 3.) Chystám se dělat v Austrálii instalatéra a nevím, co je jejich noční můrou. 4.) Syna mám, mám i dům a teď se vedle něj chystám vysadit fíkovník (strom). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.06.2011)