The Divide

Xavier Gens sa po vydarenom thrilleri Hitman a ešte vydarenejšom krváku Frontiere(s) ujal príbehu ľudí, ktorí sa po neurčitých okolitých výbuchoch spoločne ocitnú v podzemnom úkryte. Táto, až podozrivo rôznorodá skupinka ľudí je herecky vybratá dosť slušne (nehovorím, že sympaticky) a osobne som si najviac obľúbil drsného správcu obydlia v podaní Michaela Biehna, preto ma aj trochu mrzelo, keď ho v polovici filmu odstavili bokom na úkor 2 metrosexuálnych úchyláčikov. Príbehu či vysvetľovačkám sa tu moc pozornosti nevenuje, všetko prebieha hlavne náznakovo, v duchu hesla menej je viac, čo sa mi v tomto prípade až tak nepozdávalo a film pôsobil iba ako výsek z niečoho väčšieho, resp. v tomto prípade ako sonda správania do jedného podzemia. A to ma moc nebavilo, keďže filmy o debilnosti ľudí primárne nevyhľadávam, obzvlášť keď sú automaticky nastrúhané do umelo vystavaných a prihlúplo egoistických situácií, ktorými postavy prechádzajú buď submisívne alebo čisto pudovo, bez reálneho používania hlavy, až sa to všetko po chvíli stane extrémne predvídateľné. Takže tam kde bolo v prvej hodine filmu aspoň napätie, atmosféra a nádej na niečo viac, už ide v druhej hodine všetko bokom a ostane iba vyhrotená protivnosť postáv, ktorú som im však nezhltol, takže som sa nudil a hodnotil by som ešte nižšie, nebyť sympatickej záverečnej párminútovky. (28.03.2012)

Divide sice brnká na strunu milovníků postapokalyptického sci-fi, ale v konečném důsledku se hlavně zaměřuje na psychologickou stránku otázky, copak asi udělá partička obyvatel uzavřených v cizím sklepě. Problém je ale především v tom, že si jen hraje po určité linii, neukazuje, jak by to asi bylo doopravdy s ohledem na největší pravděpodobnost, takže tím ten film tolik neobohacuje. Patrně to ale nebyl záměr tvůrců a tak nezbývá, než si vychutnávat solidně stavěnou dramaturgii jejich příběhu. Možná ale i proto vyvstává tolik otázek v logice jednání postav. Dále jaksi chybí vysvětlení, odkud se vzali a kam kráčí existence ve skafandrech, co způsobilo tu apokalypsu a zda je vůbec nějaká naděje, ale nedělám si iluze, že vše nedostane smysl v nějakám dalším díle. Velkým kladem tohoto "tak trochu jiného" snímku je především Michael Biehn, který ukázal, že je opravdu formát mezi vyšinutými herci. Díky němu se nezdráhám posunout tabulku hodnocení o jednu lepší čtyřku. (01.06.2012)

Tak táta Johna Connora se na válku se stroji připravil opravdu pečlivě.. Pošlapaná důstojnost, rozklad osobnosti, na povrch vyplouvající stinné stránky duše a návrat k zvířecím instinktům, což neskončí jen u kadění na podlahu. Deprimující v jednotlivostech, utahané v celku, přičemž Gens se nebojí přitlačit na pilu v explicitě animálního chování, aby jí současně povrchní psychologií postav a kulhající logikou vylámal pár zubů.. A až jednou budou rakety křižovat nebe a porostou veliké ohnivé hřiby, začnou se podobná reality show odehrávat doopravdy. Vítejte v soutěži Atomový bunkr! Vypadnete-li první nebo poslední, je to jedno - vítězem není nikdo.. Mimochodem, když jsme u těch soutěží - kdyby se někteří uživatelé ocitli ve Faktoru strachu, tak by si evidentně nechali na obličej položit raději švába obecného, než toho Rosanne Arquette.. (16.04.2012)

Nejsou konzervy jako konzervy. Ty ve sklepě jsou sakra o level výš (co se týče lokace a deprese vlastně níž, čili ve sklepě), než ty převážené v nákupním vozíku z Tesca. Kdyby v nějakém polorozbořeném kině s dochovanou promítačkou zhlédli film Divide „papá“ Viggo Mortensen a jeho synáček, na své další Cestě by si začali vesele pískat, že život je vlastně fajn. Jsou na čerstvém vzduchu a můžou si jít, kam chtějí! K tomu sklepu - ano, přesně takhle to bude. Po apokalypse se z lidí stanou jen uzlíčky pocuchaných nervů a pomalu se kazícího masa, z většiny pak i všehoschopné bestie. A ne že ne, nedělejme si sami o sobě iluze! Aneb, jak nám školáčkům kdysi při nácviku poplachu říkala soudružka učitelka, když nám rovnala zavařovací gumičky, na zápěstí přetažené přes igelitový pytlík: „Milé děti, až bude třetí světová válka a jaderná apokalypsa, nelehejte si nohama k výbuchu, s hlavou chráněnou rukama. To je blbost. Jen hezky zůstaňte stát, tváří k výbuchu, dívejte se a vesele mávejte, pionýři! Bude to totiž úchvatná podívaná, něco, co jste ještě nikdy před tím neviděli! A když budete mít kliku, umřete pak rychle. Neboť po jaderné válce to bude děsivé. A živí budou závidět mrtvým...“ Ač soudružka, byla to moudrá žena. (26.05.2014)

Příběh je o nedobrovolných účastnících sociálního expetimentu, z nichž nutno dodat, mě všichni až na jediného dobrého herce a zároveň majitele atomového krytu (Michael Biehn) pěkně srali. Největší kvalitou je zde ukázka lidské přirozenosti v zoufalé situaci a to ruku v ruce s velice ponurou atmosférou po celý dlouhý film.  Každopádně jsem od díla očekával mnohem více, neboť je zde potenciál na čtyři hvězdy, ale z důvodu přemíry nelogičností a nedomyšleností celého snímku bych neměl problém udělit a následně si i obhájit dvouhvězdičkové hodnocení. Jako například jaký význam měli ti asiaté, jak je našli pod sutinami spadeného věžáku, co je pohánělo a proč vůbec vybuchla nad městem jaderná hlavice v první řadě? To jsou poměrně důležité otázky, na něž však znát odpověď nikdy nebudeme. Samotný závěr se mi také vůbec nelíbil a  tak hodnotím někde na pomezí 50-55% (04.06.2021)