Ztracen ve vesmíru

Meditativní obrazová podívaná mající blízko k 2001:vesmírná odyssea. Výborně zvolená je hudba, která připomene tu Vangelise, tam Zeď od Pink Floyd, čemuž napomáhají rovněž válečné výjevy. Kubrick začal v pravěku, Eubank v občanské válce Severu proti Jihu. Z hledání smyslu života a touze po kontaktu se stává film určený k snění a přemítání. Hlavní hrdina je jako Robinson, který však marně čeká na Pátka. Nejkrásnější je závěr. (27.08.2012)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)

no, první hodina je v podstatě rádoby filosofická nuda a následující patnáctiminutové finále nesoucí se ve stylu závěru Vesmírné odysey mě svým významem (stejně jako konec zmíněného Kubrickova díla) naprosto minulo.. z hlediska nějaké "zábavnosti" (o tu zde samozřejmě primárně nejde, proto ty uvozovky) jsou zkrátka i ty 3* moc, ale Love má v sobě prostě a jednoduše cosi magického a to mi zabraňuje poslat tento film nekompromisně do vod podprůměru.. v kontrastu s astronautovými pocity osamění a opuštěnosti tady totiž skvěle vyniká DeLongovo vizionářství spojené s šířením lásky a naděje.. celá to atmosférično je navíc výrazně umocňováno klasickými 'pocit monstróznosti vytvářejícími' zvukovými prvky hudby Angels & Airwaves a jelikož na tuhle hudební skupinu nedám dopustit (moje last.fm), méně než slabší 3* dát prostě nemůžu.. (24.06.2012)

Zajímavý vesmírný art film. Po úvodní sekvenci, při níž Vás možná napadne, co to má vlastně co společného s dějem, který jste si zde přečetli, se seznámíme s hlavním hrdinou. Lee Miller je znuděný pracovník NASA, který jako jediný obývá kosmickou stanici kdesi ve vesmíru. Gunner Wright mi přišel docela nevýrazný a "kvalita" jeho výrazového přednesu mi přišla srovnatelná třeba s Benem Affleckem. Alespoň, že jeho herecké kvality byly o mnoho lepší:) Závěrečných zhruba dvacet minut opravdu stojí za to. Ta vizuálně dokonalá výprava časem a prostorem, snová halucinace, či snad neuchopitelná realita jiné dimenze výrazně připomínala mistrovský epos Stanleyho Kubricka, 2001: Vesmírná odysea. A úchvatná hudba Angels & Airwaves, která se nesla celým příběhem, dodávala tomuto zvláštnímu snímku specifickou atmosféru. (30.05.2015)

Vizuálně dokonalá podívaná... Tak to asi určitě ne. Ale Hodně zajímavá věc, která před diváka pokládá spousty otázek zabalených v mezinárodní kosmické stanici a napsaných na těle hlavního hrdiny. A pokud je divák všechny přijme, pak nastává vizuálně dokonalá padívaná, ale v jeho hlavě. A jelikož tenhle film pokládá opravdu velikou spoustu otázek, aktivní neuronové synapse při přemýšlení vytvoří osobní galaxii každého znás. Za mě 65% (28.03.2013)