Jija deu suay doo

Kdo chce studovat OPILÉ BOJOVÉ UMĚNÍ musí vypít spoustu alkoholu..... Nejdřív se jí zřekla matka, potom kapela. Pak ji stloukla nějaká holka a odvezla dodávka. (když se daří, tak se daří...) Naštěstí si ji hodil na záda kurevsky ohebnej borec a vzal ji – ne do pekla, ale na místo, kde alkohol léčí duši i rány a těžká nejsou rána opilců, nýbrž protivníků.... Příšerné pokusy o hraní, trapné pokusy o humor a místy našláplá AKCE. Bohužel časem zevšední, zajímavé nápady (skákací boty) dojdou a stane se z ní jen bez emoční pozlátko, kterého není ji ani tolik, aby dalo zapomenout na trivialitu příběhu. Možná za to, že nový film ,,Yaninky“ zůstal za tím předchozím může fakt, že Prachya Pinkaew byl pouze jako producent. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Tajně (klidně i veřejně) miluju JeeJa Yanin. 2.) Filmy s bojovým uměním mi připomínají spartakiádu. 3.) Zajímá mě, kolik ran a kopaček vydrží průměrná thajská žena. 4.) Jsem ředitelem protialkoholický léčebny a příznivcem nových metod. 5.) Je mi jedno co se ve filmu děje, hlavně že se řežou! PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (29.04.2010)

Je to veľmi dobrý thajský akčný film so skvelou JeeJa Yanin. Má dosť dobrý príbeh o mladej žene, ktorú sa pokúsi uniesť zločinecká organizácia, ktorá sa zameriava na únosy určitého typu žien, ale podarí sa jej utiecť a pridá sa ku skupine výborných bojovníkov, ktorá chce túto organizáciu zničiť a u nich sa aj naučí bojové umenia. Akcie je tu samozrejme dosť a je na vysokej úrovni, ale v rámci thajských bojových filmov posledných rokov patrí k tomu slabšiemu. Choreografia súbojov je výborná, ale väčšinou sa odohrávajú v prostredí, ktoré nie je pre ne moc vhodné a taktiež je tu len veľmi málo nových bojových prvkov. Najviac sa mi páči celá finálna akcia, teda na moste, proti dvom špičkovým bojovníkom, ale hlavne posledný súboj. A výborné sú aj tréningové sekvencie. Po technickej stránke je film tiež dobre zvládnutý, s réžiou a aj kamerou som spokojný. Vo filme musím pochváliť aj hudbu, ktorá je v rámci žánru až moc dobrá, ale tým nemyslím ten hip hop, ale všetko ostatné. Predchádzajúci film JeeJa Yanin- Chocolate sa mi páčil podstatne viac, takmer po všetkých stránkach ma zaujal viac, ale ani tento film nesklamal a fanúšikovia bojových umení by sa mu nemali vyhnúť. Objektívna kvalita filmu- 68%, film sa páči mne na 77%. (20.12.2009)

Bambusáci znova bodujú, podpisujem sa pod chválu naokolo a jedným dychom dodávam, že mi to na Thajcov prišlo kúsok menej upišťané, urevané, než býva zvykom. Ale hlavne! Je to nezvyčajne dobre nazvučené. Hudobný background finálne je naozaj "epic" a počuva sa tak dobre, ako dobre sa na to pozerá. A veru je na čo kukať. 75% (27.11.2009)

Film mě naladil thrillerovým úvodem s mysteriózním nádechem. Že by konečně u thajské bojovky poutavě zpracovaná dějová omáčka kolem bitek? Žel houby s octem. Film vedle oku lahodících soubojů a akrobacie (jakoby místy bojovníci přecházeli z muay thai do capoeiry) potěší hlavně pěknými filtry a záběry v exteriérových scénách (proč je pak většina interiérových scén až hnusně tmavá?!), jinak nic, co by nějak vybočovalo. Děj a jeho podání vesměs stojí za starou belu a mužské postavy občas zbytečně šaškují... To už je pro mě přijatelnější kašpar Petchtai (asi zvyk), prostinké zachraňování slonů a banda chlapů na kolečkových bruslích (oproti nesmyslnému nástupu maníků na železných hopsadlech). Pro mě je Raging Phoenix po zdejších pochvalných reakcích docela zklamání a horší film než podobnými neduhy trpící Chocolate. 5/10 (18.11.2009)

Po bojovém basketu v otřesném, nicméně alespoň upřímně brakovém "Fireball" dosáhla námětová a stylová krize thajských produkcí přiživujících se na hluchých místech mezi novinkami Tonyho Jaa nové dno v "Raging Phoenix". Debilní skrumáž prvků z osmdesátkových akčních dobrodružek pro děti, druhého "Indiana Jonese“ a "Opilého mistra“ získává fantasmagorické rozměry zasazením do zbytněle povrchních budoárových kulis ve stylu MTV videoklipů pro mládež či playmate videí. Vrcholem nesoudně realizovaného nápadu oslovit mladé publikum je bojová choreografie podřízená pouličnímu lifestylu s jeho brakedancem a powerbockingem. Snímek je takřka dvouhodinový pokus o pohybový videoklip, kde choreografie bojových sekvencí není podřízena tempu boje, nýbrž beatům doprovodné muziky, takže souboje vykazují toporně mechanickou secvičenost. Nečekaným zjevením v tomto otravně juvenilním blábolu je fenomenální sedmiminutová sekvence finálního souboje hrdinky se záporačkou a jejími dvěma noshledy. Choreograficky grandiózní sekvence nejen že poprvé za celý film opravdu dá vyznít fyzickým schopnostem aktérů, ale dokonce se od zbytku filmu liší i střihem, svícením a tempem. Škoda že "Raging Phoenix" nemohl být jen krátký film. A škoda, že v zatvrzele maskulinním Thajsku nemůže ženská akční představitelka vystupovat v důstojném filmu, který by ji ukazoval jako ve všech ohledech silnou ženu a ne jen jako nevzhledného retarda zplozeného cizákem ("Chocolate") či afektovanou cosmo-girl kravičku ("Raging Phoenix"). (12.06.2010)