Pomocník

Knižnú predlohu Ladislava Balleka, s rovnomenným titulom a podtitulom Kniha o Palánku, považujem za najlepší slovenský normalizačný román z rokov 1969 -1989. Zaujímavý témou - povojnovým životom na národnostne zmiešanom území južného Slovenska, ktoré prešlo turbulentnými časmi za vojny, kedy prináležalo Maďarsku a rovnako po vojne, kedy bolo územie prinavrátené Česko-Slovensku, a v dôsledku opatrení založených Košickým vládnym programom (apríl 1945) bolo postihnuté masívnym odsunom časti Maďarov (kolaborantov a zradcov) zo Slovenska. Zaujímavý aj spracovaním, Zaujímavý obsahom (psychologickým rozborom fyzicky silného a hlučného paholka, ktorý sa vďaka svojej sile a náture postupne derie k moci) i rozsahom. A interesantný je i film, s uhrančivým Gáborom Konczom v úlohe mäsiarovho pomocníka (po maďarsky sa tak volá aj film: A hentessegéd/mäsiarov asistent). Na juh Slovenska, do žírnych a šírych rovín, oplývajúcich plodmi zeme, omamnou vôňou agátov a pikantnými klobásami z dobre živených prasníc, prichádza bývalý partizán, v civile mäsiar, ktorému na Liptove vypálili mäsiareň. Od miestneho činovníka (utlmený herecký prejav Ivana Mistríka) dostáva zachovalé mäsiarstvo v strede obce. No spolu s ním "zdedí" i pomocníka. Ten má v sebe mimoriadne živelnú, rebelskú a neskrotnú povahu. Odmieta sa podriaďovať pravidlám, miluje kadejaké kšefty, pašovania a podvody. Postupne preberá opraty nielen mäsiarskeho kšeftu ale i rodiny. Popri ústrednej téme je skvele vyobrazená dekadentná atmosféra baviacich sa na potápajúcej sa lodi. Majú podobu miestnych zhýralých celebrít, bývalých grófov a zemepánov, ktorí akoby tušili príchod neblahých boľševických časov. Poznámka: Román i film boli základnou námetovou predlohou pre celosvetovo najlepší román: Rivers of Babylon od Petra Pišťanka. (17.04.2021)

Snímek dle vynikajícího stejnojmenného románu Ladislava Balleka poukazuje na trpký poválečný život poctivého člověka. V podstatě se jedná o psychologickou sondu jednotlivců a střetu dvou rozdílných pohledů na věc. Snaha podnikat s obchodem řeznictví není jen tak, když má dotyčný nečestného pomocníka, jehož nekalou praktikou obchod vydělává, což se zalíbí manželce onoho řezníka. Spory jsou okamžitě na denním světle, z čehož vyniknou i pochybnosti v manželství. Dramatický pohled na věc krapet zasahuje do uměleckých končin, ale jako art se to zase považovat rozhodně nedá. Přesto se jedná o výborné filmové dílo, kde se projevuje špičkové herectví všech protagonistů. (05.01.2017)

„Pane bože, prečo ja nie som zlý,“ ptá se sám sebe řezník Štefan Riečan. Tento starý poctivec jako by se narodil do špatné doby. Zatímco většina lidí z jeho okolí (včetně jeho ženy a dcery) uvažuje stylem „život je ťažký, lebo je jen jeden,“ on má tendenci se držet zpátky. „Čo vieš, čo bude zajtra,“ připomíná své ženě. Ta ale jako by ho nechtěla vůbec poslouchat. Jestli mě v něčem tento film docela dostal, tak v tom, jak na postavě Riečanovy ženy poměrně drsně demonstruje, co s člověkem může udělat vidina peněž a bohatství. Stačí jen porovnat první a poslední záběry, v nichž se tato postava vyskytuje. V prvním záběru je to prostá a skromná žena, v těch posledních už jen „kopa ľudského odpadu“. Moc jsem nepobral postavu Riečanovy dcery. Ta si zjevně bere dost příklad ze své matky, ale přesto moc nechápu tu scénu z konce filmu, když se spustí s pomocníkem Volentom. Nějak mi nepřišlo, že by na to dával film moc srozumitelnou odpověď. Votent Lančaričan je vůbec zvláštní postavička. Od začátku působí jako jakýsi Mefistofeles, který se svými řečmi („Keď nebudeme kšeftovať, nepôjde nám obchod“… „Majster by ste obchodník, vy nemôžete uvažovať ako dajaký slušný človek“) snaží přimět Štefana Riečana, aby se vzdal svých morálních zábran. Taky se jej snaží přesvědčit o své nepostradatelnosti („Kto sa tu chce udržať, potrebuje pomocníka“). Na druhou stranu v porovnaní s Riečanovou ženou si stále udržuje vůči svému mistrovi jistý respekt. V tomto směru určitě není nejnegativnější postavou filmu. Pokud jde o celkový dojem z filmu, mám asi trošku připomínky k celkovému vyznění filmu. Nechci úplně polemizovat s tím, že poválečné poměry asi vskutku byly poměrně drsné (pokud jde o přístup k morálce). Na druhou stranu nevím, zda úplně souhlasím se slovy, které jako by trošku charakterizovaly, čeho je divák po většinu filmu svědkem. „Milé dámy, vy ste vyhrali obe svetové váľky a čo sa stalo s chlapom, no čo.. je to obyčajný sralo bez vlastnia vôle a energie...“ Nic na tomto vyznění nezmění ani úplný (jinak dost useknutý) konec filmu, i když si ho lze asi vykládat různě. Což se mi ale právě moc nelíbilo. (13.08.2018)

Docela zapomenutý slovenský film o poválečných poměrech kdesi na maďarsko-slovenské hranici. Jednoduché poselství o tom, že peníze kazí charakter, ale živelně  a skvěle zahrané. Ale ani ne tak poctivcem Romančíkem alias řezníkem Riečanem, jeho pasivní a poddajná postava mi de facto byla zcela ukradená, ale zejména Valent,  zlolajný pomocník a grázl od přirození na sebe strhával veškerou pozornost. Ovšem i ten "stáhl ocas mezi nohy", jakmile k moci čichly řezníkova žena a dcera,  jejich přeměna z putěk domácích v bohaté a zhýralé děvky neměla chybu. Pochopitelně, že trochu režimně tendenční obrázek let poválečných a předbolševických, ale ne natolik výrazně, aby bylo třeba se více ošklíbati.   Silnější tři. (11.10.2022)

Prvú aj druhú svetovú vojnu vyhrali ženy. Muži sú porazení a dôsledky sú jasné dodnes a bude to ešte horšie :). Tak neviem, či mám hlavného hrdinu lutovať, alebo si povedať, že ked je niekto blbec, tak dobre mu tak. Výborné herecké výkony v neprávom zabudnutom filme, akých máme ale v našich filmových archívoch viac než dosť. Je preto povinnosťou, aby sme mali možnosť ich pravidelne vídavať na verejnoprávnej televízii. Zoro Záhon pracuje výborne s postavami a dramaturgiou, ked každej necháva svoj priestor, aby neskôr plynule prešiel v rámci logiky deja k druhej. (17.04.2014)