Román pro muže

Mám tu jeden vztyčený ukazováček pro všechny, kteří nemají v lásce tvorbu Michala Viewegha. Stejně, jako já. Román pro muže jsem sice bohužel nedokoukal, protože šofér autobusu záhadným způsobem během zastávky ztratil DVD (...), ale z těch dvou třetin, které jsem viděl, mohu s klidným svědomím prohlásit, že se jedná o neporovnatelně zábavnější a hodnotnější snímek, než jakým je kupříkladu Román pro ženy, taktéž z dílny našeho komerčně nejúspěšnějšího spisovatele. Zásluhu z největších na tom má Miroslav Donutil, který si roli zazobaného a arogantního státního zástupce užívá podobným způsobem, jakým exceluje v divadelní hře Sluha dvou pánů. Nerozumím proto zdejší kritice. Ne všechno české je blbé, páni a paní kritici s kritičkami. Kruh tohoto komentáře bych mohl uzavřít vzkazem pro zmíněné kritiky; mám tu jiný vztyčený prst... P.S: 14. srpna 2011 pokojně dokoukáno v letním kině (i když vyhořela promítačka...), tudíž udílím zasloužené hodnocení. (09.04.2011)

"Komedie" zbytečně plná "č*ráků" a mnoha ještě horších vulgarismů, trapných vtipů, nudných scén, herců, kteří opravdu nepatří mezi mé oblíbence (a tímto filmem u mě ještě více klesli).. Když to shrnu - katastrofa. Viewegh je výborný spisovatel, ale tohle zpracování se prostě nepovedlo! (28.07.2012)

Zrovna jsem se na to dodíval a můžu říct, že zdejší hodnocení je docela trefné – ještě bych snad i ubral. Už teď začínám zapomínat, o čem to vlastně bylo. Jo vlastně o vulgaritách, suchém humoru, nepříliš záživném příběhu – trojici ne zrovna povedených sourozenců a jedné šlapce. Pardón placené společnici pro umírajícího. Občas se tu sice našlo několik vtipných hlášek, ale jinak to byla docela nuda a emoce se mnou ani jednou nezacloumaly. Zas další zbytečnost, nad kterou jsem promrhal svůj čas… (24.06.2018)

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)

Tomáš Bařina chtěl zamířit ještě výš než s Bobulemi. Optimistické hledání sladkého léta vyměnil za zdánlivou sázku na jistotu. Vždyť Viewegh je oblíbený ve všech čtenářských vrstvách a adaptace jeho děl i přes libovolnou kvalitu vždy padly na úrodnou půdu. A právě Román ne. Autorův scénář totiž nejednoznačně hraje jak na notu absurdně-humornou, tak i na tu melancholicky-přemýšlivou, která pro mě u něj byla vždy na prvním místě. Ti, kteří tak do kina přišli s očekáváním vulgární řachandy, po které je provede bonviván Miroslav Donutil, museli zákonitě začít tuhnout už u úvodních titulků. A diváci, kteří si po trailerech, které zbytečně vypíchly všechna sprostá slova, která ve filmu zazní, chtěli smlsnout na novém českém nesmyslu, si své argumenty mohou prosadit jak přes ony vulgarismy, tak i přes lascivně znějící zápletku. A je to škoda, protože je očividné, že právě Bařina s Vieweghem chtěli žánr přisprostlých lechtivých českých komedií postavit na hlavu a stvořit chytrou absurditu, optimismus se smutným úsměvem nebo zkrátka dobrý film. Povedlo se jim to, ale právě tím, že se snaží na více frontách, mohli uspět jenom u menšího procenta diváckého spektra. (19.08.2011)