Pod jednou střechou

Popravdě vůbec netuším, proč se mi film tolik líbil. Ale jednoduše mě úplně dostal. Možná to bylo ústřední dvojicí, možná příběhem, možná humorem, romantikou, smutkem, nevím..ale prostě byl skvělý a rozhodně se na něj podívám ještě vícekrát. 23. 3. 2014: Tento týden jsem film viděla po delší době znova (dřív jsem z něj byla unešená, tak jsem ho během tří měsíců viděla asi 5x) no a teď jsem jela náhodou busem SA do Budějovic, dlouhá cesta, a pustila jsem si tohle (byla jsem totiž docela překvapená, že jsem většinu z nabídky filmů v originále viděla). A musím uznat, že těch 5* má opravdu zaslouženě, protože mě to opět pobavilo, posmutnilo a zlepšilo to velmi časné ranní vstávání:) Tohle je dle mého silně nadprůměrná romanťárna říznutá komedií (či komedie říznutá romaťárnou?) jak má být. (18.04.2011)

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

Neskutečně plochý film. Komedií bych to nenazval vtipné tam není skor nic (Vyjma prvních 5 minut než se seznámí). Nechápu co všichni na Katherine Heigl vidí není ani vtipná ani herecky nadaná její výkon v 27 šatů stál za hovno výkon v Zbouchnuté též a tady je to opět to samé. Vtipy typu mluvím jak Antonio Banderas jsou asi tak vtipné jako když jedete v autobuse s řidičem a prdnete si a ptáte se to jsem byl já :-) takže vůbec. Nemluvě o tom že nechápu proč musí dávat poslední dobou do komedií samé fetování šňupání a podobné to je jako moderní nebo co. P.s. varování obsažen fekální humor (pozvracení od dítěte pomočení od dítěte) ale ten humor je tak blbě zasazen že to vtipné není vůbec a je samoúčelový. (27.05.2011)

Co se stane, když dva lidé, kteří si tak úplně nepadli do noty, spojí osud a jsou nuceni spolu bydlet a vychovávat sirotka? Ano, přesně o tomto zdánlivě nudném tématu je natočeno mnoho filmů. Ale i takováto dějově jednoduchá komedie s předem jasným koncem může být zábavná, překvapující, napínavá a "Pod jednou střechou" je toho jasným důkazem. (14.06.2011)

50% Cizí dítě ve společné péči dvou protikladů může být zábavná podívaná, pokud je dítě obdařeno vnitřním voice-overem, který posílá do háje všechny okolo jako v Kdopak to mluví. Jenže tohle nemluvně ale nemá pro děj filmu žádný smysl- prakticky nemluví, roztomilostmi neplýtvá a jeho roli ve filmu by lépe ztvárnilo štěně labradora jako v Marley and me. Katherine Heigl zvládá svoje role upjatých husiček natolik přesně, že se neodbytně vrací myšlenka, že tyhle blonďaté control-freaky vůbec "nehraje". Josh Duhamel má ten typ toho prázdného rošťáckého charakteru, na který se dobře dívá- a nic dalšího za ním není. Proč tedy mířím relativně vysoko? Ve scenáristickém týmu byl zjevně jeden talentovaný pisálek, který do banálního plastikového marastu kolem nasypal ostrou dávku hlášek a verbálních přestřelek. Ze života, jak ho známe. :) (25.01.2011)