Pod jednou střechou

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

Poměrně slušné vyprávění o dvou prakticky neznámých lidech, které nepřízeň osudu donutí spojit své síly při výchově osiřelého batolete. Humoru minimum, romantiky o něco více a možná zbytečně dlouhé, přesto zajímavé a v mnoha ohledech poutavé a překvapivě reálně vyhlížející. Na jedno podívání neškodné. (05.02.2013)

zklamání.Katherine Heigl mám hodně rád a právě díky ní sem si tohle obstaral a právě díky ní sem to i vydržel do konce.To ovšem neznamená,že je Life As We Know It dobrým filmem.Zkraje sice tvůrci brnkají na trošku vážnější notu (a divákovi na city) a snaží se nás obalamutit "inovativním" příběhem,ale pravda je,že ten sám o sobě až tak dobrý není a tvůrci pracují snad se všemi myslitelnými klišé romantických "komedií".Jak už to tak ale v poslední době bývá,nepříliš zdařile.Hlavní hrdinové se v mnoha případech chovají značně iracionálně,celkové obsazení vedlejších postav není zrovna nejšťastnější a co víc celé to vlastně není vtipné a těch pár dětských fórů s hovínkem to nezachrání...40% (27.01.2011)

Kdyby se vás někdo zeptal, co byste nikdy nechtěli po svých přátelích nebo rodinných příslušnících zdědit, co by to asi tak bylo? Myslím, že naprostá většina lidí by odpověděla dvě věci, a to sice dluhy a dítě. A přitom jsou lidé, kterým právě zděděné dítě může změnit celý jejich život, a to dokonce i k lepšímu. Měli jsme možnost vidět to např. ve filmu Baby Boom z roku 1987, a nyní jsme toho svědky v této romantické komedii, kdy se opatrovníky malého batolete jménem Sophie stávají muž a žena, kteří snad nemohou být více rozdílnější, ale kvůli svým zesnulým přátelům a kvůli malé holčičce musí jít všechny rozdílnosti stranou. Tenhle film není ničím jiným než příjemnou komedií, která nabízí poněkud originálnější nápad než většina romantických komedií, ale přesto asi nikterak nevybočí z řady těch průměrných romantických filmů, kterých se na nás každý rok valí velká hromada. Ovšem díky poněkud odlišnému a originálnějšímu ději je tenhle film z kategorie těch snadno zapamatovatelnějších, což mu zajišťuje v mém případě jeden malý půlhvězdičkový plusový bod, ale stejně to nestačí na víc než na tři a půl hvězdičky. Jinak snad ani nemám co více dodat, po herecké stránce je to průměrný film, po dějové stránce taktéž, klasickým klišé se film nevyhýbá, zkrátka je to typicky průměrný film, který ode mne dostává tři hvězdičky. (07.02.2012)

Budu se po sté opakovat, ale mám rád romantické komedie. Nejsem ale skartovač a něco mi prostě neleze. Jako ve většině rom-kom se i zde setkáme se zavedeným stereotypem a s morálně nastaveným ideálem, zde konkrétně je o tom, jak opravdový spokojený život ječ ten, když dva lidi jsou spolu a mají rodinu a velký dům a jsou populární v sousedství. Samozřejmě tohle se musí zvýraznit tím, že na začátku jsou tyhle postavičky, než dospějí k finálnímu ideálu, v podstatě úplně někde jinde. A zápletka je nasměruje a utuží v jediné správné cestě, která se tváří jako obří kompromis mezi nimi, ale ve skutečnosti je to naprosté podřízení se očekávání druhých. Herecky je to taková castingová klasika. Něco se povedlo (Josh) a něco ne (Heigl, která je poněkud obyčejná a člověk musí zvýšit úroveň tolerance, aby jí její postavu bral). Zpět k ději - oba dva hrdinové se vlastně nemají vůbec špatně a je překvapivé, že se je zápletka snaží přetvořit, protože představují v podstatě takové typické žádané členy společnosti - úspěšní a sympatičtí, budují si svou kariéru, mají přátelé a buď střídají partnery nebo na ně nemají čas. Ale ve společnosti nejsou, i přes snahu scénáristů, nějakými nefunkčními kolečky v soukolí. A s tím souvisí další podpásovka. Láska a vztah jsou zde předkládány jako klišé a stereotypy, než jako komplikované hlubší záležitosti. Což má za důsledek prostě to, že jim to nenápadné tokání a tu cestu k sobě s finálním "ultimátním štěstím" nevěříte. Jediné, co za celý film mělo hlubší pointu, a snad i v celku poučnou byla věta "If my wife and I fight like that, we'd still be married." komentující jak se hlavní postavy hádaly. Na závěr bych rád přednesl pár klišé a nesrovnalostí, takže: Jak může být první slovo dítěte vůči jeho "náhradní mámě" máma, když se před tím dítětem vůbec (jak ve vztahu k ní, tak obecně) nepoužívá? Dispozice k řeči je vrozená, ale nemyslím si že i samotná řeč. Prostě jedna z mnoha trapných a očividných sentimentálních zkratek, asi jako ta další: Klasická milá cizí starší paní/babička, která když zahlédne společnou fotku tak pronese "máte krásnou rodinu", aby hlavnímu hrdinovi otevřela oči. A jen takovou úvahu nakonec: jak je Holly vůbec schopná zvládnout celou dobu tak malé dítě, i když i malá holka ze sousedství si s ním poradí lépe než ona? To už mi zůstane asi na vždy utajeno. A to pro to, že u něčeho, co u mě klesne v rámci žánru "romkom" na dvě hvězdičky, po tom nemá smysl pátrat. (05.03.2011)