Obsahy(1)
Dystopie v roce nula. Ve vnějším světě neexistuje nic, vnitřní znamená permanentní strach, ztrátu základních práv a nemožnost útěku. Čtveřice žen přinucená autoritami k prostituci, léky udržovaná ve sterilitě a podivných halucinogenních stavech, živoří ve starém rozpadajícím se domě, obklopená jen armádou myší a všudypřítomné špíny. Voda ze zrezivělých trubek teče jen občas, zato střechou pokaždé když prší. Paranoia, pokusy o sebepoškozování, nenaplněná touha dáti život jsou více či méně společné všem přítomným. Když jedna z dívek poněkud přežene svou roli dominy a zákazník musí být „odklizen“ aby nemohl žalovat, je jen otázkou času kdy i tato dočasná rovnováha přijde vniveč.
Experimentální a zároveň poslední film řeckého režiséra Nikose Nikolaidise získal v roce 2005 ocenění za Nejlepší design na filmovém festivalu v Soluni. (dopitak)
(více)Recenze (5)
Kdyby se takové televizní inscenace točily v České televizi! ()
Rozmačkání syrového vejce o ňadra jako trest který si určila sama čtveřice nucených prostitutek! Důvod proč sledovat tenhle experiment: učíte se řecky a(nebo) chcete vidět dosyta ňadra Eftyhia Giakoumi. Atmosféra je hustá, ale z diváckého hlediska je to strašná cypovina. ()
To prohrabávání se různým typem odpadu má i své světlé stránky a ukázkovým příkladem je snímek Zero Years. ()
Art, sice trochu nudny, no stale lepsie ako Holy Motors, Deer Hunter 1978 a podobne kravoviny : 74 % ()
Obraz zotročující post-totality, nucené prostituce, života v izolaci, vyšinutí mysli. Nesmlouvavě tvrdé, intenzivní, vtahující i odpuzující (Exploatace i art zároveň). Recenze: https://derbreitegrat.wordpress.com/2013/08/20/the-zero-years-zero-years/ (75%) ()
Galerie (4)
Photo © Greek Film Center
Reklama