Proini peripolos

hlavnú úlohu tam nehrajú herci ale dusivá a depresívna atmosféra, hrdzavé ponuré prostredie, staré rozbite autá, polorozpadnuté domy niekde s elektrikou niekde bez, prázdne byty so zapnutou telkou kvapkajúca voda zo stropov a tichý takmer nevýrazný ale pri tom úžasne nežne znejúci žensky hlas. Doteraz neviem , prečo som ten film pozeral a dokonca až do konca. (04.04.2015)

Jednoduchý děj vykresluje cestu mladé ženy městem v postapokalyptické době. Odráží útoky neznámých útočníků a jednotek, nic si nepamatuje, část cesty ji doprovází člen jednotek a pomáhá jí. Děj je úplně jednoduchý a tuctový, ale tady jde zejména o atmosféru a ta je u Nikolaidise neuvěřitelně temná, bizardní, bezútěšná, smutná a záhadná ... Rozhodně zajímavý počin ... (15.09.2010)

Z filmu mám rozporuplné pocity, ale převažují kladné. Některé podivnosti ve filmu vyšuměly do prázdna a neřešili se. To mě sice mrzelo, ale tak nějak jsem se s tím smířil a užíval si atmosféru. Po většinu filmu hraje taková hypnotická, magická hudba, jak od Vangelise. Některým scénám tak dodala na efektu. Film řadím v rámci postapo žánru mezi ty, které si mě tak nějak podmanily, tento podobně jako další postapo "Chlapec a jeho pes". (26.11.2019)

„Nejdůležitější je čistá voda a trocha štěstí...“ Až netradičně intimně laděné postapo se silnou ženskou hrdinkou by se klidně mohlo jmenovat i „Poslední žena na Zemi“. Silně mě ovanulo zvláštní ponurou atmosférou i stále víc gradujícími emocemi ve jménu opuštěnosti i sbližování, aniž by sklouzlo do patosu. Ten film se nepodbízí, nesnaží se prvoplánově dojat a žmýkat z diváka emoce, ale zároveň v nejedné scéně ženy s průvodcem, dvou hlavních postav beze jména, dokázalo vedle napětí na mě působit i magickým kouzlem blížícím se k menšímu dojetí. Už od počátku, kdy Ranní hlídka bez více rozvinuté zápletky nám teprve představovala dění a prostředí postapokalyptického světa v troskách zřícených staveb, mlhavé lesní přírodě i prázdných moderních budovách, jsem byl vhozen do depresivní a zároveň fascinující atmosféry plné deště, mlhy, chladu, která zde může svou působivostí a podmanivým vizuálem konkurovat klidně i Blade Runnerovi nebo Stalkerovi. Pravda, asi 10 minut jsem se v první polovině i nudil, když najednou začal být snímek plný dlouhých ukázek ze starých černobílých filmů promítaných na plátně, videu či televizi, ve světě, kde už nic jiného nezbylo a nikdo si nic nepamatuje... ale pak jsem si říkal, že možná to mělo svůj význam ohledně ztvárnění vyprázdněnosti světa i omšelém znudění hrdinky v něm, a když mě jinak po zbytek času dokázal tento film hodně nadchnout, přihmouřil jsem nad tím oči. Už jen protože se v rámci sci-fi / postapo žánru jedná pro mě o výjimečný zážitek a ve výsledku velmi silnou záležitost. [90%] (07.09.2021)

Vo vykričanej, izoláciou obdarenej postapocalypzóne, začne blúdiť "nikam " žena , ktorá si nepamätá nič a jediné , čo funguje sú staručké filmíky , fungujúce ako v TV , tak aj v kine , prípadne dusné prázdno . Netuší však , prečo. A depresívnym blúdením , pri ktorom si vytláča z pamäte riadky z prečítaných kníh , natrafí na spolubojovníka , ktorý o celkovom stave vie o nič viac. Je za tým celým " MORNING PATROL ?" Zhrdzavený vizuál vypomohol ! Slušný a predpokladaný záver nepokazil túto depresiu , ktorá si svoju hutnosť zachovala počas celej , nemalej minutáže. Túžim po DVD ( a aj bude ). (13.01.2012)