Království zvěrstev

Máte doma hada, co večer ne a ne usnout a po nocích předstírá, že vám uniká plyn? Pusťte mu tohle před spaním! První půlku možná tak tak vydrží, ale v té druhé vám garantuju, že bude s vyplazeným rozeklaným jazykem ležérně čnícím mezi jedovými zuby chrápat na celý obývák. Za tyto trampoty šestnáctiletého, nesympatického retarda, který má ve scénáři "tupě zírat, tvářit se jako debil a své dvě repliky pronést tak, aby se to nemuselo přetáčet" (prý minimalistické herectví) by se zajisté nestyděl ani milovaný uspávač hadů Terence Malick! Z obsahu je zřejmé, že holky z letní filmové školy opět nádherně upletly z hovna bič a nějaký úžasný teoretik, co ví víc, než sám autor, jim dokonale vsugeroval, co si mají myslet a mohou tak svorně táhnout za jeden provaz. Přirovnávat "hluboký psychologický rozbor" famílie muklů a smažek, u nichž se dá s úspěchem pochybovat, že nějakou psychiku vůbec mají, k antickému dramatu???!!! Tak copak to bude příště? Budeme hledat Šejxpíra v Herym Potratovi? Bože, jak já jsem slaboduchý! (25.10.2010)

Nebylo to špatný, pomalé tempo vyprávění mě vůbec nevadilo. Atmoška byla přijemně budovaná ale chvílemi se střídala s nudou co mě však vadilo nejvíce byl hlavní představitel - naprosto nezajímavý ''jouda'' - ostatní ''strejdové'' byli daleko zajímavější postavy. Nadruhou stranu já bych se za takový debut nestyděl. (23.02.2011)

Australská pecka. Stylizovaně pomalý, tichý, klidný film, jehož plynutí má v sobě obsaženu až jakousi antickou osudovost a pod jehož povrchem to ale neuvěřitelně vře. Komorní celovečerní debut australského režiséra Davida Michôda je originál sám. Velmi osobitá je hned volba hlavní postavy, jehož rastrem je divákovi celý příběh prezentován, totiž pohled pasivního pozorovatele, který se sám exponovaných událostí neúčastní, který je ale událostem tak blízko, že ani pasivní rezistence nezabrání tomu, aby byl pomalu vtáhnut mezi ně. Pomalé nájezdy kamery, pozvolná dynamika, neviditelný střih. A dějové napětí. Samotné finále je tak osudové a nevyhnutelné, že mi asociovalo epilogy westernů nebo klasických dramat, ta hloubka byla až úděsná. Tohle čisté temné krimi rozrastrované novým úhlem pohledu říká, že nelze být neutrálním, nelze stát mimo události, které ovlivňují vše okolo...nelze odřezat své kořeny, popřít své geny, zamlžit svůj původ...vše se jako Deus ex machina nečekaně na scénu (života) znovu vrátí... Království zvěrstev je skutečná dramaticky neobyčejně rozklenutý filmový skvost, který se rozhodně nevidí každý den. Oproti obvyklé západní produkci jdou australští tvůrci delší, zato horší cestou, jak říká výstižně jeden bonmot...a opravdu se vyplatí filmaře po téhle cestě následovat... (13.12.2010)

Ani mě narozdíl od velké části diváků film nijak nezaujal. Připadalo mi to zdlouhavé, nudné, postrádající tempo i napětí. K obrazovce mě to nepřipoutalo, psychologie jako by se vytratila a po celou dobu jsem myslela na to, jak by to bylo skvělé ve zrychleném tempu. Žádná fascinace, jen průměrný příběh průměrné rodiny se zločineckým pozadím, které tady ani nebylo zpočátku nijak zjevné. Ty vraždy už to rozhodně nezachránily. (29.10.2011)

Hodně tvrdej a těžko stravitelnej chleba, kterej je sice namáčenej v něžný kameře, ale co chvíli člověku zaskočí pořádnej drobek. Mimo jiné právě i díky zdánlivému přešlapování na místě, solidním představitelům onoho white trashe a nepřehnané zápletce působí film tak hrubě. Animal Kingdom není akčňák, wannabe Tarantino, ani sociální sonda, ale podařený příspěvek k drsnému krimi dramatu bez kladných hrdinů, a to já můžu. A mimochodem, lidí, co si nedovedou užít vyprávění v pomalejším tempu a v přemíře krváků jsou již rezistentní vůči "smrti", je mi docela líto. (03.11.2010)