Děcka jsou v pohodě

This Movie Is All Right. A nielen to. Do krátkeho zoznamu filmov, ktoré napísali a režírovali ženské, a napriek tomu sú pozerateľné či dokonca výborné, si poznačíme TKAAR. Špičkové dialógy, dobre vyvážený humor a dráma a hlavne neskutočný herecký koncert. Zľahka tomu chýba niečo, čo by pretrvalo naveky vekov amen, ale aj tak si to rád dám opakovane. (05.03.2011)

Podivný mix středoproudu a nezávisláku. Kdo si myslí něco jiného, nechť se na film podívá ještě jednou a dává pozor. Už jen to obsazení. Snad jste si milí tvůrci nemysleli, že vám to sežeru... A jak kamarádka konstatovala, těch cool slovíček je tam nějak moc (snad i to gay porno je podle filmu cool). (16.10.2011)

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

Nekonvenční způsob života a film o něm. Má ale štěstí, že ho vypráví naprosto přirozenou formou. Tak, že i když se tam dějí smutné věci, pořád nad filmem mám nadhled a hezky se mi na něj dívá. Upřímnost je to správné slovo. Nikde nic nenaznačuje, ani nepředstírá. Prostě jen představuje zvláštní život několika lidí tak, jak to prostě v životě chodí. Někdy těžce, jindy zase hladce, ale pokaždé se to musí nějak přejít. Do toho naprosto pohodová hudba a o jeden z nejpohodovějších filmů za poslední dobu je okamžitě postaráno. (31.01.2011)

„Bomba. Milujem lesby.“ Keby to nebolo nominované na toľkých Oscarov, ani by som si to nepozrel a ak, o sto rokov a omylom. Bohužiaľ, stalo sa. Typický americký žvást, v ktorom sa o „silný herecký výkon“ snažia vráskavé amatérske padavky Julianne Mooreová a Annette Beningová – ktorým neuverím ani nos medzi očami a ktoré sú mi, zabite ma, až fyzicky nesympatické. Postavy, ktoré hrajú, sú že dovidenia, priatelia. O čosi lepšie sú na tom prirodzené výkony mladistvých, ale žiadny zázrak. Za ďalší mínus by som označil neznesiteľné dialógy (ani si nepamätám, kedy ma nejaký dialógový film tak iritoval), nepochopiteľne otvorené parodické erotické scény, naivný dej, smiešne bratie vážne témy, ktorá vôbec nie je smrteľne vážna (otázka „Prečo si daroval spermie?“ by sa s takou divadelnou shakespearovskou teatrálnosťou dala preniesť len v nejakom sitkome, aj to len preto, aby bola ešte vtipnejšia), blbý koniec, hrozné zvraty (chvíľku lesba, chvíľku nelesba) či nepochopiteľný (preboha, žijeme v roku 2011, nie v stredoveku, kedy sa za tieto veci upaľovalo) afekt prudérnych tvorcov zbaviť démonov homosexuálnu tému (filmy o homosexuáloch by naozaj nemali nakrúcať ľudia, ktorí homosexuálov nenávidia). Určite som ešte na niečo zabudol, ale na odradenie by to mohlo stačiť. Zaujala ma len hŕstka scén a tradične Mark Ruffalo (ZODIAC), čo sa mi zdá na 40% málo, ale ak vezmem do úvahy, že som videl EŠTE horšie filmy... (14.02.2011)