Obsahy(1)
Divadlo jako inspirativní i konspirativní místo společenských změn před dvaceti a více lety. Během let normalizace vznikala oficiální i neoficiální společenství jako např. Komise divadla mladého diváka. Ta využívala svého statusu k setkávání skupiny lidí, většinou nečlenů Svazu československých dramatických umělců, kteří však byli do této subkomise přizváni. Jednalo se o názorově spřízněnou skupinu, která si tak nalezla možnost scházet se a cíleně dělat divadlo, namířené proti totalitě, proti hlouposti moci. Věděli o sobě, každý měsíc se setkávali v dramaturgii Realistického divadla. Jejich práce ve vlastních divadlech byla svým způsobem koordinována a vzájemně inspirována. Další setkávání probíhala např. v klubu Na Chmelnici - kde hrávaly kapely undergroundu. Připojili se brněnští umělci z Hadivadla a Divadla na provázku. Bylo to nabourávání komunistického režimu za jeho peníze. Krásný pocit!
V polovině 80. let se prosadila idea propojit se s disentem. Václav Havel, Vlasta Chramostová a další chodili na představení, o nichž se vědělo, že "se musí vidět". Potom se hledala možnost pravidelnějších setkání.
Všechno toto divadelní dění dostalo, po více než dvou letech, spád událostmi na pražské Národní třídě 17. listopadu 1989. Během večera a noci se telefonovalo do všech pražských i mimopražských divadel prostřednictvím známých, kteří pak oslovili další kolegy. Podařilo se tak během noci zorganizovat velice rychle svolat do Realistického divadla mítink divadelníků na 18. listopadu.
Právě v této chvíli se ukázalo, jak je důležité vytvořit centra právě v divadlech, kde je řada lidí schopných navazovat rychlou komunikaci, kde jsou k dispozici telefony, kopírky apod. Také to byla místa, veřejnosti dobře známá, některá pak přímo spojena s předchozími událostmi, jako byly pořady Res publica (Realistické divadlo), Rozrazil - společný projekt brněnských studiových divadel Divadlo na provázku - dnes Husa na provázku a Hadivadlo, jinde zas hráli svou roli známí herci, kteří byli ochotni se angažovat - jako třeba Petr Čepek v Činoherním klubu, Jiří Bartoška v Divadle Na zábradlí apod.
Z mítinku odcházeli herci, režiséři a dramaturgové do svých divadel, aby změnili večerní program běžného repertoárového představení na "stávkový večer", kde budou všichni herci, režiséři, dramaturgové, výtvarníci apod. přítomni na scéně spolu s hosty z oblasti politiky i kultury, aby se vyjadřovali k tématu dne. Symbolicky byla tato forma nazvána stávkou.
Mnoho lidí pak jezdilo mimo Prahu do řady měst i vesnic, aby přivezli informace o tom, co se děje v době, kdy masmédia ještě nepřinášela komplexní a pravdivé informace. V každém divadle se organizovaly takové výjezdy, často jezdil herci se studenty s čerstvými zprávami. Byla to tvrdá a časově náročná a velice záslužná činnost.
Na jevišti pak byli divadelníci vystřídáni budoucími politiky. Neopakovatelná funkce divadla právě zde končí. Události se přesunuly do ulic, na Václavské náměstí, na Letnou. Občanské fórum se stalo opoziční platformou. Divadla se postupně vrátila ke své práci a nejsložitější období teprve začalo. Paradoxně - publikum divadla opustilo a vyšlo do ulic. Objevily se nové zdroje informací - bez cenzury. Jak napsala přímá účastnice divadelního dění a spoluautorka scénáře k Večeru na téma... Listopadové variace - dramaturgyně Vlasta Gallerová: "Svět se stává divadlem."
(Česká televize)
Recenze (1)
Líbilo se mně to ze dvou důvodů, po obshavové stránce, protože dokument vše sledoval z přelomu totality v tzv. demokracii po česku z hlediska divadelního dění a pak, že konečně mluvili o demokracii a svobodě lidi, ktrých si vážím. Na rozdíl od 17.11., který bude za pár dní a kde dostanou prostor pronáše moudra o svobodě lidí, kteří se mě lidsky úplně hnusí. Obsahově velmi přínosný, zejména pani Chramostová tam nakonci řekla nádhernou myšlenku, jen je to s tou etikou, morálkou a slušností u nás nevidím ani za 60 let vlastně už za 40 a pak herec s Ha divadla, když jsem viděl, že někdo na ten papír kde byli naše souhlasné podpisy se stávkou přeházel tak, že na první místě byli lidi z divadla J. Wolkra, tedy ty který do poslední chvíle byli na straně komoušů, uvědomil jsem si, že jsme v jiný době. Díky za tento dokument s VHS záběry, které nikdy nikde nejsou k dispozici - zpívající Leoš Suchařípa to byl balzám na mou duši. Ještě vlastně jedna věc, když tuším v dnešním Švandově divadle měli lidi a herci možnost psát na plachtu jména, kterých si váží, bylo to co jméno to pojem v oboru, dneska ? Youtuber, Řepka, Vemola......., hodnotově jsme se dostali do stoky. ()