Režie:
Tom HooperScénář:
David SeidlerKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Colin Firth, Helena Bonham Carter, Derek Jacobi, Geoffrey Rush, Richard Dixon, Jennifer Ehle, Ramona Marquez, David Bamber, Michael Gambon, Guy Pearce (více)Obsahy(2)
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiální text distributora)
(více)Videa (6)
Recenze (1 928)
A já tak doufal, že Jeff Bridges zopakuje svůj loňský Oskarový úspěch. Jenomže musím říci, že tentokrát si zlatého plešouna nejspíš odnese Colin Firth, a to oprávněně. Pohled do historie, přesněji řečeno do období rozpoutání druhé světové války, kdy královna Alžběta byla ještě malá slečinka a její otec soupeřil nejen se svým bratrem, ale i s vadou řeči. Nejedná se o typický životopisný historický film, u King's Speech jsem se nejednou upřímně zasmál, hodně filmu pomáhá nejen Colin, ale velkou měrou také Geoffrey Rush. ERko filmu sluší a sprosté (pro uši) scény jsou tím nejzábavnějším na celém filmu. Jejich vystříhání by filmu hodně uškodilo, a tak jsem rád, že se nestříhalo (a snad se ani stříhat nebude, že, Weinsteini). Naprostá spokojenost, Alžbětin otec dostal ještě lepší zfilmovaný životopis, než ona sama před čtyřmi lety. A to chce plný počet. ()
Bylo pro mne těžké přinutit se sledovat film o léčbě koktajícího monarchy, ale výsledek, až na drobnou ztrátu tempa ve střední pasáži, výrazně předčil má očekávání. I já jsem ve finále fandil výbušnému Jiřímu VI., aby zvládl svůj životní souboj s mikrofonem, ač bych tomu před sledováním snímku nevěřil. Firth, Rush, Pearce i H. B. Carter podali skvělé výkony a přesto mne nejvíc bavila vedlejší figura - nafouklý Churchill v podání Timothy Spalla. ()
Z hlediska filmu jako uměleckého díla zdánlivě není co hodnotit. Je to celou dobu bezchybně konfekčně střižený příběh, jako ulitý, nic neurazí a všechno potěší, vyvolá správné reakce na správných místech, aniž by to bolelo, aniž by se i prostřední divák musel namáhat dívat nebo přemýšlet, aby se nechal dojmout. Přesně namíchaný koktejl, napětí mezi tradicí a novou dobou, soudržností a rozpadem, láskou a povinností, ješitností a umem, zranitelností a mocí v historicky vypjatém momentu. Plus správná míra ironie a vtipu. A dojemné finále - happy-end bez zadrhnutí. ** Jenomže výsledný efekt tentokrát za pozornost skutečně stojí - radují se všichni na plátně a všichni v kině, vydechnou úlevou a dojetím, neboť král Anglie dokázal bez zakoktání oznámit, že Evropa právě vstoupila do druhé světové války. Radují se. Radujete se. Začíná druhá světová válka, všichni mají čerstvě v paměti zvěrstva té první, takže už vědí, jaká hrůza se na ně svolává, a přitom v okamžiku oznámení o nastávajícím pekle jsou všichni, na které se díváte, a s nimiž se díváte, šťastní. Obsah té nejhroší zprávy v dějinách Evropy totálně přebíjí její forma. To tedy musí být královská řeč. Ten moment, přesunutí významu, ohniska a druhu emoce z oznámení o vyhlášení 2. světové války (jejž vnáší do dějin až tato interpretace, tento vizuální diskurz - ale kdo si to uvědomí?) za to stál, prožít ho v plném kině radujících se, dojatých lidí je rozhodně silné finále, bravurně vystavěné, a plně v intencích snímku. Čas sledování to sice zpětně neomluví, není to film k plnohodnotnému dívání, ale je zřejmé, že kdyby to nebyl tak logicky vypočítaně chytlavý, mainstreamově postavený snímek, který strhne divácké masy, nemohl by nás nechat zažít, jak se tvoří dějiny. Jako nesmírně chytrou hříčku, mocenský diskurs se silnou výpovědní hodnotou i o naší dnešní společnosti, je rozhodně třeba tento počin docenit. *** Mimochodem, po vánočním televizním dívání musím ocenit také skvělou práci českého dabingu - byl to dost specifický oříšek. ()
Králova řeč je opravdu skvělý film a herci si Oscary určitě zasloužili.... ovšem Nejlepší film a režie... za co? Co se režie týče, tak je sice zvládnuta na jedničku, ale nevidim zde žádný invenční přístup (narozdíl od Social Network). A nejlepší film? Hmmm.. ne. Ale tím nechci kvality tohoto kousku nijak zpochybňovat (jinak bych asi nenapařil full-house, že jo), jenom chci naznačit, že většina členů akademie by měla raději jít do důchodu :) ()
| Scenár: David Seidler | Hudba: Alexandre Desplat | Produkcia: Iain Canning, Emile Sherman, Gareth Unwin, Geoffrey Rush | Distribúcia: The Weinstein Company (USA), Momentum Pictures (UK) | Štúdio: See-Saw Films, Bedlam Productions | Rozpočet: 15 miliónov $ (8 miliónov £) | Tržba: 271,643,886 $ | Megatonová rana päsťou Hollywoodu do tváre. Angličania zase ukázali, ako točiť pocitové, minimalisticky dokonalé, a pritom i emotívne silné klenoty. Oscar sa už dávno nedostal tam, kam by naozaj mal. Teraz svojho oprávneného majiteľa našiel bezpochybne. Ako tvorcovsky, tak i herecky. ()
Galerie (126)
Zajímavosti (41)
- Producenti filmu si byli dobře vědomi toho, že obsadit do hlavních rolí konkrétní vyhlédnuté herce, pomůže celkové realizaci a tak se v případě Geoffreyho Rushe rozhodli k neobvyklé metodě oslovení. Domluvili si vhození scénáře do jeho poštovní schránky s jeho sousedem. Na scénář umístili omluvu za netradiční formu, ale že by byli rádi, kdyby si ho Rush přečetl. On tak učinil a souhlasil s natáčením. (don corleone)
- Deník skutečného Lionela Logueho (1880-1953) byl nalezen pouhých devět týdnů před začátkem natáčení; proto mohly být různé citace a popsané momenty zapracovány do scénáře. (Othello)
- Scenárista David Seidler jako dítě sám trpěl vadou řeči. Když slyšel onen slavný "válečný proslov" panovníka, napsal královně matce dopis, v němž žádal o povolení, aby příběh krále mohl použít jako námět pro film. Královna matka (1900-2002) mu odepsala kladně, ovšem souhlas podmínila žádostí, aby tak nečinil v době, kdy bude ještě naživu. Seidler její podmínku respektoval. (don corleone)
Reklama