Dům U Zlatého úsvitu

Být mi tak deset, hravě bych se dokázala vcítit do malé Adélky a jejího kamaráda Ondry. Jejich dobrodružství bych prožívala se zaťatými pěstičkami. Heliodromus by byl střed mého světa a hltala bych každou jeho radu do života tolik, že bych si neváhala udělat taky takovou ,,Magickou knihu". Bohužel už jsem trochu odrostlejší holka, takže jediné co dokážu vážně ocenit je pár dobrých trikových nápadů, dobové kostýmy, ztřeštěnost, odzbrojující dětské představitele, zmrzlého lyžaře Pavla Lišku a samozřejmě mého oblíbence Josefa Somra. Ovšem až budu jednou matka, třeba se budu taky smát všemu jako moje matka a vysvětlovat svým dětem, že to jak Igor Bareš přehrává, má zcela jistě ve scénáři. (25.12.2009)

Značně nevyrovnaný snímek, který slibuje "poetickou pohádkovou grotesku". Líbily se mi pokusy o jazykové hraní - kloubouky označené jako tralaláky nebo atmosférické poruchy, to pobavilo. Místy ale i jazykové hříčky působily, jako by byl scénárista pod vlivem - jméno pro psa Kremrolín, označování starosty "Plyšáku"... Snažil jsem se v tom Bludičkově nějak zorientovat, ale víc než kritiku maloměšťáctví dost bláznivým podáním jsem neviděl. Škoda, že tvůrci víc nevyužili nosný motiv Heliodroma (jeho dcera připomínala Pipi Dlouhou Punčochu). Nakonec z tohoto čaroděje udělali hlavně erotomana... Záběry na líbivou krajinu Telečska mi přišly dost vykalkulované - hlavně v závěru, kdy zajímavá písnička Michala Pavlíčka a Evy Vrbové s dějem korespondovala velice univerzálně. Čekal jsem, co se vyvrbí z tajemného označení "Ondřej Pavelka a Pavel Liška ve zvláštních rolích". Pavelka hrál obyčejného policajta a Lišku filmaři využili do dost morbidní role. Ale tím, jak připomněli Hanče a Vrbatu, mi ulehčili rozhodování, jak hodnotit. Z některých věcí se legrace nedělá. Takže tento film víckrát nechci vidět. (26.12.2009)

Co to proboha mělo znamenat? To byla asi komedie žejo? Tak proč jsem se ani jednou nezasmál nebo aspoň neušklíb? Asi proto, že jsem se vůbec nebavil a seděl u toho jen proto, že jsem byl přežranej a nechtělo se mě vstávat. Což je hodně blbej důvod.... Pavel Jandourek už s Maharalem ukázal, že neumí udržet divákovu pozornost. A tady to jen potvrdil, přitom měl k dispozici spoustu známých herců a příběh, kterej určitě potenciál má. Kamera byla velice fajn, ale celkově velká škoda a promarněná příležitost! (26.12.2009)

Jsem šokován a ještě asi dlouho budu. Už od prvních záběrů klouzavé, světově vypadající kamery (v českých luzích a hájích nevídané!), jsem doufal, že tohle nebude jenom další sračka z posledních let do sbírky. A očekávání se nejenom naplnilo, ale bylo překonáno mnohonásobně. Skvělá hravá hudba Michala Pavlíčka, už řečená krásná kamera, výborný scénář a zároven trefná společenská satira s desítkami nenápadných narážek a to všechno podpořeno výbornými hereckými výkony, tvoří v českém prostředí malý..ehm, pardon, vlastně velký zázrak. Na závěr bych napsal dva vzkazy. Pro ostatní české rádoby režiséry, kteří stojí za minulými ******** KDYŽ SE CHCE, TAK TO JDE! a panu Jandourkovi za inovativnost, neotřelost a zřejmě nejlepší českou pohádkou posledních mnoha let, JEN TAK DÁLE! (25.12.2009)

„Na konec na každého stejně jakou vyjde, co je zač.“ Po celou dobu sledování téhle vskutku originální pohádky se to ve mě dost mlelo, pokud jde o hodnocení, co je tahle pohádka vlastně zač. Na jednu stranu zde byla řada hluchých míst a někdy skoro až trapných, na druhou stranu jsem se místy docela skvěle bavil (včetně momentů kdy nám pohádka přešla do politické satiry) a místy se i zamýšlel nad trefnými moudry (viz třeba "každý musí přijmout svou bolest, aby se zas mohl radovat"). A když k tomu přidám poetické kulisy renesanční Telče, tak musím říct, že tahle pohádka je minimálně tím, co o ní prohlašují sami její tvůrci. Tedy "poetická pohádková groteska". A možná i o krapet víc. Ale opravu jen o krapet... (23.12.2021)