Reklama

Reklama

Tsuitô no zawameki

Japonsko, 1988, 150 min

Obsahy(1)

Aka NOISY REQUIEM. Yoshihiko Matsui potřeboval 5 let na realizaci tohoto filmu, který měl premiéru v roce 1988. V zahraničí byl poprvé promítán na začátku roku 1998 v Kodani, následně pak v některých městech v Německu a v norském Oslu na "Film huset". Tento pomalý surový černobílý undergroundový snímek zachycuje nekompromisní každodenní pohled na životy vybraných lidí v Ósace. (cunesk8)

(více)

Recenze (5)

strougy 

všechny recenze uživatele

Asi jsem už příliš stary a líný, ale prostě dávám přednost jednodušeji čitelnému poselství před podobně rádoby radikálním "rakovinotvorným" artem. Ani určité momenty, kdy z balastu najednou prosvitne specifická poetičnost, nejsou schopny napravit pocit, že si tvůrce plete nicotu s hloubkou a bezobsažnost považuje za intelektuální výpověď. Zjištění, že patřil do okruhu tvůrců okolo Shuji Terayamy, mě poněkud zarazilo, neboť konkrétně jeho velmi obdivuju. Nu což, mistr byl holt pouze jeden... Velmi slabé 2*. ()

cunesk8 

všechny recenze uživatele

Nádhera. Jedno ze zapomenutých děl japonské undergroundové kinematografie. Excelentní kamera černobíle ráži (co záběr to pastva pro oči, tak dokonalé kompozice se jen tak nevidí) dodává snímku neuvěřitelně surovou atmosféru a nekompromisní každodenní pohledy na životy různých lidí v Osace. Film je hodně pomalý a jen pro undergroundové nadšence. Nechápu, že tu není zatím žádné hodnocení. :( 100% (07.04.2010) ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Depresivní objetí špínou a smrtí; krev, hlína, splašky, sliny zaplavující ne živé lidi, ale plast nebo beton, který je nahrazuje hned po jejich smrti, ale hlavně - děsivý okamžik, kdy se naplnění touhy mění ve smrt, to, co má být naplněním životní energie se mění v anorganickou věc či hnijící pozůstatek nikdy nenaplněného života. A osud pokřivených lidí (vrahů, postižených, bezdomovců), kteří nejsou schopni normálně žít, toužit a to vše si udržet - ve snaze uchopit objekt touhy a tím i touhy po životě proměňují ten samý objekt v mrtvý relikt, ocitají se ve špíně, stávají se ještě většími zrůdami uprostřed společnosti. Nedosažitelný ideál dokonalé leč mrtvé panny oživené smrtí živých, zhmotněný v příběhové linii mladičkého páru, v němž se dívka podobá své budoucnosti ještě před tím, než umírá kvůli (přirozené) touze chlapcově, jejíž krev se rozlévá po betoně, jejíž tělo je pak chlapec nucen pohřbít ve špíně světa, která na něm nesmazatelně ulpívá. Plastová panna jako náhrada mrtvé lásky; těhotná panna jako výsměch trpaslici, která nikdy touhu nepozná; mrtvá panna jako náhrada všem lidem neúspěšným v hledání touhy; oživlý plod panny jako výsměch všem, co myslí, že život je krásný a možný. Trudný osud lidstva, toužícího po životě, a nalézajícího jen mrtvé věci či smrti samu. /// Macuiho film i skvělá kamera jsou neskutečně intuitivní, sugestivní, suverénní. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Macuiho "poéma o zvratcích" se otevírá až silnými obrazy v poslední třetině filmu: skákání panáka, manipulace se "stromovou plastikou" a další (viz Dionysos). Hnus (především zvratky jako recyklace potravy), který zpočátku působí jako samoúčel několika deprivantů, dostává v závěrečných fázích smysl. - Navíc mě při sledování navštívili další dva obrazy: výborná písnička Tracy Chapman Subcity (Město pod městem) s úvodními verši, People say it doesn't exist / 'Cause no one would like to admit /That there is a city underground / Where people live everyday /Off the waste and decay / Off the discards of their fellow man - Lidé nevěří, že je, / nechtějí připustit, že existuje, / další město pod zemí. / v němž lidé žijí / ze zbytků a pomyjí / a z odpadu svých bližních.  Další doprovodnou představou byl Pasoliniho film Salo. Myslím, že oba filmy bylo třeba natočit. A ještě jeden námět na přemýšlení: neděje se něo podobného v horních společenských patrech jako ve těch (nej)spodnějších? Nevyvrhuje se na nás něco, co musíme recyklovat? ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Ve slumech v Osace, největším seskupení vyloučených v Japonsku, předvádějí různí ztroskotanci své způsoby touhy. Zcela izolováni od vnějšího světa páchají sexuální perverze, násilí a kanibalismus.....Samoúčelná nihilistická provokace působící jako noční můra, bez jakékoli jiskry. Jen občasné chvilky chmurné poezie. (obsáhlá recenze na midnighteye) ()

Reklama

Reklama