Tonkei shinjû

Drtivý útok na smysly, kdy pod červeným filtrem se mísí násilné obrazy zvířecích jatek, rasového boje a surrealismu při zachycení příběhu dvou Korejců žijících v Japonsku jejichž láska je zničena následkem rasové diskriminace....Příliš nesouvislé, aby to působilo surreálně. Nihilistická bezúčelná ničivost. (25.03.2022)

Surealismus defektního lidství zde v silně undergroundově pokřiveném hávu klestí cestu pro "Noisy Requiem", v němž se také člověk proměňuje v osamocenou zrůdu: ne-lidskost v klasické podobě zvířete a v podobě klasické metafory a absolutně neklasické formy dělá z "Pig-Chicken Suicide" studii moderního odcizení. Komunita obskurních postav, přebírajících na sebe podobu zvěře, kterou chová, zvěře, kterou všichni ostatní lidé potřebují, zvěře, ve kterou se ti první proměňují a dosahují za to pohrdání a vyloučení těch všech ostatních, kteří onou špinavou zvěří dávno jsou. Osaměle putující dítě libující si v smrti a lhostejnosti: dítě vzniklé z pohlavního ne-styku masturbujících postav, dítě své doby. Deprese, exprese, nekontinuální střih vrhající materialitu krve a výparů do nitra obrazů lidských trosek. (12.06.2016)

Nějak nemůžu najít slova, pojmy a věty, kterými bych tenhle film vystihl ... V podstatě mi připadne, že více bizzardní, šílený a ujetý film jsem ani neviděl. Ten film je doslova blázinec, tváří se jako naprosto chorý, nemocný film beze smyslu a nějaké myšlenky. To je ale pouze obrazový dojem, samozřejmě ne úplně blbý divák v něm spoustu zajímavých významů najde. Každopádně zpracování je skutečně světelné roky za hranicemi všech bizardních nevšedností. Film ani nemá na první pohled souvislou strukturu, ale opět ... při hlubším zamyšlení ji má ... Je to řada totálně pošahaných výjevů, z nichž můžu jmenovat např. muž ve slepičárně si o sobě myslí, že je slepice, má na ústech papírový zobák a chová se jak slepice, všude je nepořádek, špína a bordel, mezi tím chodí podivné zmumifikované postavy, všude jsou prasata a velká část filmu zabírá scény z prasečáku, dívčí masturbace, mužské šmíráctví a masturbace, obrovská porce "násilí" na zvířatech (reálná - porážky desítek prasat apod.), muž týrá psa, muž smrdí jako prase, má hlad jako prase, obtěžuje tím okolí, ve finále si vyslechneme předpověď počasí ... Ne, k tomuto filmu skutečně nenacházím slov, chvílemi mi z něj bilo trochu blivno, chvílemi mráz po zádech, ale hodně často jsem měl pocit, že jsem se zbláznil a to co vidím, není skutečné, že to je jen v mé hlavě, totální šílenost, blázinec, schizoidní bizardnost jaká snad nemá obdoby ... Další film, který zařazuju do mého osobního ranku "way beyond" ... (18.09.2010)

Extrémně náročný film ke shlédnutí, kdy netušíte jestli jste normální vy, režisér nebo kde je vlastně chyba? (Témata krásně shrnul a rozebral Panjosef). Růžovo-fialová barva z propracované kamery Vám zůstane před očima ještě hodně dlouho. Yoshihiko Matsui dokazuje, že je fakt jinde a to dokazuje i svým pozdějším kouskem NOISY REQUIEM. Trošku bych zde zkrátil stopáž a byla by to EX++ pecka. Tento film bych dal povinně promítat do základních škol pro 2. stupeň. :D . Chro Chro Chro ať žije blázinec. 95% (14.08.2012)

Hodně velká sada. Surrealistický náhled do těch nejšpinavějších a nejčernějších součástí japonské reality. Film může na první pohled připadat jako nesmyslná snůška obscenit, hnusu, špíny a šílenství, ale jedná se o velice syrovou a mnohovýznamovou sondu do palčivých témat, které se dotýkají sexuality, degenerace, samoty, konzumu, politiky, imigrace a dalších. Surrealistická forma zpracování (včetně efektivní kombinace barevného, černobílého i jinak barevně filtrovaného obrazu) film staví do roviny naprostého šílenství. Jsme provázeni přes špinavá jatka kde se prasata rochní ve sračkách, špinavá zákoutí tokijských čtvrtí, vidíme porážení desítek prasat, popravu slepice... jednání postav je úměrné vizuálu, postavy se chovají extrémně expresívně, jejich probémy, touhy, vady či obavy jsou vyexponovány do symbolicky extrémních rovin (např. muž-slepice), aby byly nakonec konfrontovány s normálními vlastnostmi běžné reality a projevila se tak jejich emoční nestálost (smradlavý muž z jatek, který masturbuje za oknem domu při šmírování ženy na posteli je náhle v intimitě silně vyrušen obyčejným deštěm, což působí velmi absurdně, pokud vezmeme v potaz, že celý film jinak smrdí jako prase a žije ve sračkách), která přechází v průběhu i na jednotlivé výrazové prostředky filmu. Je to velmi mnoho věcí a myšlenek, které vás při sledování tohohle filmu napadnou a většina z nich opravdu není příjemná. Na jedno shlédnutí opravdu náročné sousto, doporučuji vidět vícekrát a i to jistě zůstane ledacocs skryto. Tenhle film je jedním z důkazů, že kinematografie disponuje opravdu neuvěřitelnou sadou výrazových prostředků. Vysoce extrémní, vysoce originální a velice hluboký zážitek. (09.11.2010)