Dívka, která si hrála s ohněm

Daniel Alfredson bohužel nedokázal kvalitativně navázat na první díl režiséra Nielse Ardena Opleva. Knihu jsem zatím nečetl, tudíž nedokáži říct, zda je chyba na jeho straně, či na straně Larssona. Opět se setkáváme s Mikaelem a Lisbeth, ale chemie mezi nimi již tak dobře nefunguje, a to především z toho důvodu, že nejsou na plátně téměř vůbec spolu. Celý snímek je spíše rozvleklý a závěr není dosti napínavý.. snad se režisérovi podaří ukončit trilogii lepším způsobem. (26.01.2011)

Oproti knize, zahlcené informacemi, z nichž si sami musíme vyextrahovat podstatné, nabízí film jenom fakta nezbytná pro pochopení zápletky. Nahuštění mnoha set stránek do dvou hodin znemožňuje věnovat prostor něčemu jinému než kriminálnímu vyšetřování. Přitom síla knih tkví v množství propracovaných postav (zejména ženských), z nichž zde dostávají výraznější prostor jenom Lisbeth a Mikael. Na to, aby z ní někdo udělal našlapanou detektivku, obsahuje předloha málo akčních scén a hodně vysvětlování, které je ve filmu řešeno tím nejotravnějším způsobem – dvě postavy sedí, v lepším případě jdou a vedou nekonečný dialog. Žádný nápad, jen mechanický převod slov z psané do audiovizuální podoby. Zapojení diváka je minimální, vzhledem k nijak podnětné práci s kamerou a mizanscénou takřka nulové. Neustále střídání vypravěčů z pochopitelných důvodů odpadlo, s ním bohužel také nečernobílé vykreslení postav. Zlí jsou zlí, hodní hodní. Zatímco první díl byl atmosférický, nápaditě vyprávěný a herecky vděčný, dvojka je jenom tak nějak nemastně neslaně ospalá. 60% (09.12.2010)

Jak jednička vypadala syrově a děsivě uvěřitelně, dvojka spíš jen parazituje na faktu, že každý, kdo viděl první díl, chce přece vidět pokračování. Řeší se zde znásilnění Lisbeth, pokus o vraždu jejího otce a nedobrovolný pobyt v blázinci. Navíc ji chce zrovna teď papínek oddělat, takže šup šup do kina a koukejte na báječnou zápletku. (09.11.2011)

Pri sledovaní filmu som často mala dojem, že nebyť toho, že som čítala knihu len toť nedávno, bola by som úplne stratená a netušila o čom to celé je. Možno je to deformácia tým, že sa mi pri sledovaní zlievala predloha z adaptáciou - vnímala som všetky rozdiely, zmeny a skratky, ktoré ma miatli, na pozadí vedľajšej postavy alebo krátkeho flashbacku som videla všetky detaily a okrem toho som intenzívne cítila, kde filmári knihu banalizujú, pôsobia nedôveryhodne a vytvárajú diery. Pochopiteľne na to mali oveľa menej priestoru ako autor, ale ten svojou dôkladnosťou spracovania dosiahol, že jeho dielo pôsobí tak realisticky, ako len fiktívny špionážny krimi-triler môže pôsobiť. Filmu sa to nepodarilo. Po tomto sa obávam, že tretí film bude najslabší. (23.07.2012)

Nemá cenu únavně filozofovat o tom, jak moc dvojka zaostává za vynikající jedničkou, protože se to dá krásně vystihnout jediným slovem- výrazně. Mrazivá švédská kulisa, napětí mezi postavami, chytrý scénář, mohutně gradovaná zápletka a vůbec všechno, co Oplevův snímek tak zdobilo a dělalo ho jedinečným, je tady jen tak okrajově nakousnuto a nějak záhadně narušeno americkým efektem schovaným za některými zvraty a dialogy. A jestli jsem si u prvního dílu přál, aby trval ještě o nějakou tu minutku déle, zde bylo až příliš hluchých míst, skrze které jsem se do finále často spíše prozíval. Pozitiva v podobě hereckých výkonů Nyqvista a Rapace samozřejmě přetrvávají, ale změna režiséra tentokráte ničemu moc neprospěla. 60% (31.10.2013)