Dívka, která si hrála s ohněm

Nevím, jestli jsem se během několika let od zhlédnutí prvního dílu změnil já, nebo se tak zásadním způsobem proměnila kvalita tvůrčího týmu, ale zatímco Muže, kteří nenávidí ženy jsem svého času přijal s uspokojením a nelitoval lístku do kina, druhý díl u mě neobstál v žádném ohledu, dokonce ani jako výplň pozdního večera krátce před spaním. K druhému dílu jsem přitom poučen střízlivými komentáři přistupoval s nižším očekáváním. Jde o typický příklad filmu, který neumí pracovat se svým potenciálem a neumí své postavy prodat divákovi. Chybí práce s napětím, chybí atmosféra. Tak, jak Alfredson přistoupil k režii, by se snad mohl vypořádat s natáčením nějakého dílu neambiciozního televizního seriálu určeného k zaplácnutí vysílacího času. Navíc je myslím zřejmé, že ani samotná literární předloha nebude mít sílu a hodnotu prvního dílu. Za mě bohužel nedosáhne ani k průměru. Už chápu, proč v zámoří nakonec okopírovali pouze Muže, kteří nenávidí ženy; v pokračování totiž neviděli komerční potenciál. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! Věřím tomu, že knížku budu hltat a že v ní spousta věcí funguje na rozdíl od adaptace, protože tady jich hodně působí dojmem totální odluky od kontextu. Na po všech stránkách necitelnou árijskou stvůru jsem koukala jak mladý skot na nová vrata, na závěrečné zmrtvýchvstání už jako stará kráva na zřícená vrata a být scénáristkou, tak se podobné berličky stydím použít i ve dvacet let staré bondovce. Nehledě na to, že oproti zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem v kině dostala škytavku, ale všichni byli tak pohlcení tím, co se dělo na plátně, že je ani moje neustálé a stěží tlumené "hyk" uprostřed mrazivých scén nevyprovokovalo k úšklebkům nebo k hození mi těžkého předmětu na hlavu, se tady při scéně, kdy mladá Lisbeth neuvěřitelně připomíná starého Brůnu, chechtal celý sál. Ale jak říkám, v knížce to s pomocí neosekaných pasáží drhnout nemusí. A i tady je vcelku dost důvodů ke chválení, Noomi a Michael by svým umem vystavěli bytelný pilíř i horším katastrofám, odsýpá to pěkně i a když si atmosféra zřejmě kvůli svým přesčasům z Mužů, kteří nenávidí ženy vybírala náhradní volno, Dívka se zase až tak moc nepopálila a stále vede nad mnohými zaoceánskými pokusy o thriller. Ovšem své americké konkurenty to přebíjí způsobem, který mi připomíná vítězství mého kocoura v jedné z jeho mnoha pranic. To jednou tak přihlížel rvačce druhých dvou kocourů, a když byli oba soupeři už dost unavení, vletěl na ně, dorazil je pár ranami a pak opustil bojiště krokem hlásajícím, jaký on je frajer. (31.01.2011)

Vše stojí na jediné zajímavé postavě, kterou je Lisbeth Salanderová. Film vypadá takřka jako televizní inscenace, scénář působí nelogicky a vrcholem všeho je padouchův poskok, který vypadá jakoby vyskočil z nějaké bondovky, ale tady chtějí, abychom ho brali vážně. Po slušně rozjeté jedničce takový detektivně seriálový průměr. :( (17.01.2011)

No jasně, malinko slabší než první část trilogie plus zbytečně dlouhá stopáž.... já ale nedávám plnej počet, nejen kvůli zmiňovanému, ale navíc kvůli šíleným fightům, který mě opravdu rozesmály. Známý baleťák Hugo z "Básníků" by se s choreografií POPRAL podstatně lépe. Další (ale čistě můj) problém mám díky tomu (má demence spojená s leností), že jsem dosud nečetl knižní předlohu, a pak mám proto pocit, že jmen a stejných švédských tlam je přespříliš. I když i to je relativní, pokud bude pokračovat nastolená životnost postav, pak mám strach, aby nedopadlo Švédsko jak slavný Midsomer. Ovšem Rapace i Nyqvist jsou opět ve skvělé formě (snad jim vydrží, vzhledem k výše popsané severské selekci), velice nadprůměrný film. (25.01.2012)

Těžké, přetěžké převést tak tlustou bichli s tak komplikovaným dějem na filmové plátno. U jedničky se to povedlo, u dvojky si jsem jist, že kdybych nepřečetl knihu pouhých pár dní před filmem, tak by se mi všechny obličeje a všechna ta švédská jména slévala dohromady a v ději bych se moc neorientoval... Za velmi rozumné považuji vynechání Karibiku, který mi v knížce samotné připadal pouze jako nástroj k natažení knížky až na 600 stran. Trochu mne zklamal Blonďatý obr, na nějž jsem se těšil; já si ho představoval jako Rainiera Wolfcastla ze Simpsnů a tento herec mé představě příliš neodpovídal... Divák vůbec nevidí do hlav postav, nechápe jejich pohnutky ani myšlenkové pochody. Bez předchozího přečtení knihy je děj jednoduše neobsáhnutelný. Trapný konec á la špatný americký film zde nevyzněl až tak zle jako v knize... Bez knihy by to bylo níž, takto zůstanu na 70% (21.08.2011)