Východní hry

Zpočátku jsem k tomuto snímku přistupoval nedůvěřivě, pač bulharských filmů jsem věru mnoho neviděl (jestli vůbec nějaký) a navíc ani žánrově jsem si nebyl jistý, do čeho jdu. Tak po půl hodině jsem se ujistil, že skutečně se jedná o Art, a to s velkým A, a až do konce filmu si kladl otázku, o čem ten film vlastně je. No, nepřišel jsem na to. Jeden bratr neví roupama co dělat a tak nakukuje do bandy dost vypatlanejch nacionalistů, druhej brácha zase prožívá něco jako předčasnou krizi středního věku a ujíždí na všem, co teče. Ke cti obou slouží fakt, že se z toho srabu snaží aktivně vyhrabat, ale jak to vlastně dopadne, se divák stejně nedozví. No tak co? Co se mi na filmu líbilo, byl pestrý hudební doprovod, surově působící pohledy na krásy postsocialistických sídlišť a nesmím zapomenout na tu tureckou holku – ta byla velmi koukatelná. :-) Jinak ale obsahově je to dost prázdné. (29.11.2010)

Neni tu nekdo, kdo zil nebo zije v BUlharsku? Jen by me zajimalo, jak to tam vypada doopravdy. Kazdopadne velmi pusobivej film, soucasny drama vybizejici k smichu i k placi, omilajici sice casto vyuzivany tema, presto ale vic nez jen zaloba zmatenosti postsocialistickejch zemi v novejch dobach, v nichz lidi pobihajici mezi panelakama pripominaji jen ztraceny mravence. A finalni dedikaci se dojem ze snimku jeste vic nasobi. Urcite to nebyl zamer, ale tohle me fakt prikovalo. O Christovi Christovovi se pokusim dozvedet vic. (28.03.2010)

Citlivé, plynúce prirodzene ako už život na postkomunistických sídliskach chodí: zapletenie sa pubertiaka do nesprávnej partie; drogy, alkohol v súvislosti s hľadaním tej pravej, bývanie v podnájme a konflikty s rodičmi. Naznačené je i prepojenie medzi pravicovými extrémistami a miestnou politickou mocou: veď komuže by nehrali do karát ľúbivé heslá politika o potrebe odsunutia farebných minorít kdesi, kam hranice mesta už nesiahajú? (30.11.2009)

Tešil som sa, že uvidím niečo typicky bulharské. Bolo to ale ako Bratislava: tie isté sivé výhľady z okna, tie isté problémy s holkami či rodičmi, tie isté sny o princovi na bielom koni, ktorý ti umožní stať sa lepším človekom, tým, že ti odhalí zmysel života. Nejazdite do Bulharska, ono prišlo k nám /alebo ešte stále od 89 neodišlo./ Svet je jedno veľké déja vu. (29.11.2009)

Zpočátku jsem měl pocit, že se dívám na nějaký amatérský film s neherci, po půlhodině jsem začal nabývat dojmu, že jsem se nejspíš zmýlil a dívám se na velmi kvalitní balkánský snímek, ale pak se děj zase úplně rozmělnil a nějak zapomněl, takže mé pocity jsou víc než rozpačité. Scénář celému filmu děsně podráží nohy, jako by jej sepsalo více lidí, hádali se mezi sebou, kam směřují, co chtějí vypovědět a nakonec neřekli asi vůbec nic. Já si odnáším pouze to, že Bulhaři se asi moc nemají rádi s Turky, že na agresivní blbce můžete narazit kdekoliv na světě, že Sofii nezahrnu do svého seznamu vytoužených destinací, a že alespoň smekám před představitelem titulní role, pokud při natáčení trpěl bolestmi. Byl to asi můj první nebo druhý bulharský film a asi mi potvrdil fakt, že balkánskému světu moc nerozumím. (28.04.2014)